Opice v zimě

Úsměvný příběh dvou lidí, kteří se setkali na pobřeží v Normandii. Je po letní sezóně a většina hotýlků a penzionů má zavřeno. Jednen z těch, který je v provozu, vlastní postarší muž Albert Quentin. Bývalý alkoholik. Při bombardování za války slíbil a prohlásil, že pokud to přežije, už se nikdy nenapije. Druhým muž je podstatně mladší. Jmenuje se Gabriel Fouquet a do městečka si přijel pro svoji desetiletou dcerku umístěnou ve zdejším internátě. Sám má dost potíží s alkoholem. Setkávají se tedy dva muži, jenž mají něco za sebou a měli společný problém. Mnoho sklínek dobrého pití. Ve filmu se střídají vážné i úsměvné situace, ale především sledujeme herecký koncert Jeana Gabina a Jeana-Paula Belmonda.

Jean Gabin a Jean-Paul Belmondo v jedinečném příběhu dvou odlišných a zvláštních osobností. Dobře zpracovaný scénář s výbornými dialogy kombinuje emoce, nostalgii a akci v kontextu s obdobím po druhé světové válce. Jeden je majitelem hotelu, druhý se spoustou iluzí a vážnými úmysly, se svou dcerou pobývající v dětském domově, opustit Francii a uskutečnit své sny ve Španělsku. Když se oba potkají, vytvoří pevné pouto a prožijí spolu spoustu opilecký eskapád, z nichž nezapomenutelným vrcholem je na pláži s ohňostrojem. Možná se příběh starého muže, který cítí váhu času na svých bedrech v kontextu s mladým plného ideálů, může zdát poněkud naivní, ale v plné skromnosti se jedná o srdce symbolického tématu. Plynutí času, zbytky života, vzpomínek zážitků a toho, co zbývá ještě prožít. Skvěle se tak zobrazuje strach z věku. jedná se o osobní vizi člověka, nikoli toho, co právě prožívá, ale toho, co už prožil. Obě postavy generačně odlišné tak sdílejí touhu žít svůj sen a ve své fantazii čeho se mohou prožitkově dotknout vlivem alkoholu. Ano, opice v názvu snímku tak není zvíře, ale alkoholové opojení. A co se týče zimy... Pojem ´podzim života´ je už jistě známý, takže tady jde myšlenka ještě dál. A když se to vezme kolem a kolem, i když se jedná o humorný příběh, svým způsobem je to depresivní a smutný. Snímek ještě z nové francouzské vlny, kdy Gabin už něco znamenal a Belmondo na svou slávu ještě stále čekal. Opilecká óda, která se stala francouzským klenotem.

Belmondova filmografie je velice rozmanitá a tento film o přátelství dvou alkoholiků je toho krásným příkladem. Škoda jen, že takovéto filmy jsou soustředěny do počátku jeho kariéry a v českých luzích a hájích jsou skoro neznámé. Naposledy běžel tento film v televizi někdy v devadesátých letech minulého století - stejně jako filmy Práskač (Le Doulos; 1962), Doktor Popaul (Docteur Popaul; 1972), Nadvakrát (A Double tour; 1959), Honba na muže (La chasse a l'homme; 1964), Záhadný kontraband (Échappement libre; 1964), Banánová slupka (Peau de banane; 1963). Škoda, že je televize nevysílá častěji. Snad je někdy někdo vydá na DVD jako se stalo u tohoto filmu.

Během natáčení se z obou herců v hlavních rolích stali přátelé, což se přeneslo i do filmu samotného. Oba herce velmi sbližovala jejich záliba ve sportu, hlavně ve fotbale, který si spolu zahráli na pláži po natáčení.