Osada Havranů

Štorcha docela můžu. Nicméně některé jeho knihy jsou napínavé prakticky od samého začátku, zatímco tento film v první půlhodině skoro nudil; jakžtakž se rozjel až pak. Taky mi často k probíhajícímu ději neseděla hudba. A začátek byl jak trapnej dokument. Ale i tak ucházející průměr.

Knihy Eduarda Štorcha jsem v předpubertálním věku zbožňoval. V šedesátých letech vyšly všechny a pro mě to byl ten nejhezčí dárek pod stromeček. Z filmové trilogie je to určitě nejlepší snímek, i když i další pokračování jsou na úrovni. Největší zasluhu, kromě režiséra Jana Schmidta, má Jiří Bartoška, na kterého se tehdy chodilo, a nejenom u nás v Ústí n.L. do Činoherního studia.

Tohle jsem vždycky měla ráda a dokázala jsem si představit, že to zhruba tak bývávalo. Naprosto mne však fascinovala filmová hudba, která mi vždycky zněla dlouho v hlavě. A celkově stylizace, zvláštní, ale zajímavé.

Štorchovky. To už je hóóódně dávno, co jsem je četl. A poměrně i dlouhý čas uplynul i od doby posledního sledování této pravěké trilogie. Nyní jsem si je díky DVD plackám, modernímu to výrobku, připomněl. Původně to snad měli být i čtyři filmy, ale nakonec zůstalo u tří. V prvním příběhu doby kamenné se seznamujeme s hlavními hrdiny Sokolím okem a Havranem pírkem. Už jako dítě jsem nesnesl obrovskou křívdu, která se Havranovi udávala a pak jsem měl radost, když se vše v dobré obrátilo. Celou trilogii považuji za miloučké dílo, kterému můžeme opustit skromnou výpravu. Najde se tu pár chyb (dobových i řekněme na základě drobné nedbalosti) a občas i skriptce něco uteklo, ale vše je jim prominuto.