3 dny na zabití

Tak buď mi lezly na nervy telefonáty od Zoe, nebo uprchlíci v Ethanově bytě. Tímto to dokonale pohnojili a celý film šel do kopru. Nestopoval jsem, kolik bylo minut akce, a kolik kecání, ale myslím, že ty kecy to definitivně vyhrály. Prostě z toho bylo spíše rodinné drama. Divák sice sledoval občas akci, ale zbytek filmu se cpe Ethan své dceři do zadku, aby jej uznávala jako tatínka. Kurnik proč takto zkazili poměrně slušný snímek, to nevím, a ani mne to nezajímá. Hodnotím právě tu občasnou akci jako plus a to je vše. A věřte, že za ten dokonale zkopaný konec mám chuť nedat vůbec nic.

Luc Besson je z toho cítit na sto honů a je vidět,že to nejlepší už má asi za sebou,jak scénáře tak to další.Směsice krimi, thriller, komedie, rodinný zde moc nefunguje.Prostě se ty 2 hoďky táhnou a i když mám Kevina Costíka rád,zde vše nezachrání.

Za scénářem Luc Besson a na režijní stoličce McG. To vypadá i podle motivu na další agentský akční příběh, ale není tomu tak. Děj sleduje bývalého agenta tajné služby s diagnózou rakoviny vyrovnávající si vztah se svojí dospívající dcerou a vůbec celou rodinou, kterou celý život velmi zanedbával a zároveň pracuje na své poslední zakázce kterou mu tajná služba ještě udělila. Tento námět není ojedinělí a tak jsem trochu očekával psychologické vyrovnání se s diagnózou a vůbec celým osudem. Luc Besson však překvapil a šel na to úplně jinak. McG ho ve všem zcela pochopil a natočil vše dle jeho představ. Dějově je to poskládané tak, že se to vzájemně vůbec neruší. Ba naopak, velmi dobře se vše velmi dobře doplňuje. Akční scény mají svoji patřičnou dynamiku a byť jich tu přirozeně není moc, mají co ukázat. Ony rodinné sekvence nespadají do unylosti a přísně si drží svoji nastavenou plynulost vyprávění. A i když se tu občas objeví i přirozené citové scény, nepadají nikterak do bohapusté nudnosti. Celkově krapet nekonvenční, ale má to příběh, styl a jisté poslání. Kevin Costner se tak po delší době opět objevil ve velmi dobrém snímku.

3 DNY NA ZABITÍ I někteří tajní agenti prý mívají rodiny. Jejich práce je od nich vzdaluje a děti se jim odcizují. Přesto váhají s důležitým rozhodnutím a stéle jej oddalují. Je první práce nebo rodina? A najednou přijde čas, kdy je potřeba konečně se rozhodnout kudy dál. Ale co když už žádná cesta dál nevede? Co teď s posledním zbytkem života? Dobrá myšlenka, dobrý námět, mohl to být skvělý film. Jenže tvůrci se nějak nemohli rozhodnout, čím film má být. Má být brán vážně jako napínavý thriller nebo má být psychologickým obrazem člověka bilancujícího na konci životni cesty? Má být rodinným dramatem o rozchodu nebo sblížení s manželkou a dcerou? Všechno je dobré, ale všeho je příliš. A když narazíte na kousek komedie, celá ta podivná roláda dostane nahořklou příchuť. Prostě i spousta dobrých ingrediencí ještě nezaručí dobrý gurmánský zážitek. A tak i když jsem se bavila, na patře mi zůstala docela podivná pachuť hořkosti nad nepříliš povedeným dílem a promarněnou šancí. ©