Otello

Láska k opeře a zkušenosti operního i filmového režiséra přivedly Franka Zeffirelliho (a nejen jeho) k adaptacím slavných děl tohoto žánru pro velké plátno. I díky jemu - prožívá filmová opera v osmdesátých letech svoji novou vlnu. Verdiho Traviatu natočil Zeffirelli v roce 1983 s Placidem Domingem a Teresou Stratasovou. Někteří ho tehdy nařkli, že vytvořil filmový kýč, že se nechal unést dekorativismem. Pravdou však zůstává, že se na film hrnuli mládež, laici i hudební fanouškové. Po tomto úspěchu se nelze divit, že Zeffirelli přijal nabídku americké firmy Cannon k natočení další opery s Placidem Domingem. Logicky vyplynulo, že bude natočen Verdiho Otello, jehož je dnes Domingo nejlepším světovým interpretem. Zpěvák mezitím vytvořil dona Josého v adaptaci Carmen (Georges Bizet: Carmen, 1984, režie Francesco Rosi). Do příprav Otella zasáhla přírodní katastrofa - zemětřesení, jež postihlo Mexiko City, kde žila Domingova rodina. Zoufalý tenorista se nakonec vrhl do práce s ohromným elánem, aby utišil smutné myšlenky na prošlé dny. Jako Desdemona byla vybrána Katia Ricciarelliová, která vystupovala v této roli s Domingem v hamburské Státní opeře, a pro třetí hlavní postavu, Jaga, navrhl Domíngo svého přítele, portorického basbarytonistu Justina Diase. Při natáčení se ničím nešetřilo, filmovalo se na hradě Barletto v jihovýchodní Itálii a v přístavu Herakleion na Krétě. Hudební nahrávku s orchestrem a sborem milánské Scaly vedl dirigent Lorin Maazel, který se podílel již na jiných filmových operách. - Franco Zeffirelli zůstal věrný svému velkolepému .,renesančnímu" stylu, který pamatujeme z Romea a Julie. Je příznačné, že se s ním po letech setkáváme opět v souvislosti se shakespearovskou látkou, byt' přetavenou velmistrem italské opery do nového uměleckého tvaru. Autor/Zdroj: /Filmový přehled