Slib

Polsko-dánský koprodukční snímek Slib, inspirovaný skutečnými událostmi, zkoumá povahu ženské agrese, ale pátrá také po původu zla mladých lidí. Středoškoláci Lila a Janek se navzájem milují, jejich vztah ale naruší úzkostná vidina zrady. Lila žádá krutou satisfakci. Podá Janek důkaz své lásky? Scénář filmu Slib napsali společně polská režisérka Anna Kazejaková a švédský scenárista Magnus von Horn, absolvent filmové školy v Lodži. Rozpracovaný námět filmu, tzv. treatment, zaslali na mezinárodní filmový trh berlínského festivalu. Projekt vzbudil zájem zahraničních producentů, díky čemuž se nakonec podařilo realizovat film v dánsko-polské koprodukci. Autoři scénáře se nechali inspirovat skutečným příběhem, jenž se sice udál ve Švédsku, ale akci záměrně přenesli do polského Štětína, kde využili neokoukanou scenérii filmem nepříliš reflektovaného města. Zde se odehrává příběh ústřední dvojice - středoškoláků Lily a Janka. Milují se, ale jednoho dne se Lila nečekaně s chlapcem rozejde. Ten po ní žádá vysvětlení, místo toho si však dívka vynutí Jankův slib. Pokud ho dodrží, změní jejich životy navždy. Slib neotřelým způsobem analyzuje charakter ženské rafinované nenávisti. Ptá se ale též po zdroji násilí a agrese nejmladší „facebookové" generace, která nevzniká z patologických příčin. A ačkoli se Slib tváří jako film o mládeži, nahlíží na nastíněnou problematiku ze širší perspektivy. Snahou tvůrců bylo vytvořit hlubší psychologickou sondu, která by zkoumala nejen současnou mládež, ale reflektovala i celou dnešní společnost. I přesto snímek daleko víc připomíná nedávné polské filmy s podobnou tematikou - Sviňky (Świnki, 2009) Roberta Glińského, Vše, co miluji (Wszystko co kocham, 2009) Jacka Borcucha a nejvíc pak Místnost sebevrahů (Sala samobójców, 2011) Jana Komasy. S posledně jmenovaným spojuje režisérku Kazejakovou jejich společný hraný trojpovídkový debut Óda na radost (Oda do radości, 2005), jenž se rovněž zabýval problematikou mladých lidí. Kazejaková mezitím vyplnila svou filmografii už jen filmem Létající prasata (Skrzydlate świnie, 2010) z prostředí fotbalových „ultras" fanoušků. Zajímavou stránku Slibu tvoří i jeho jistá evropská univerzálnost. Tvůrcům se podařilo oprostit příběh od ryze polských elementů, jež by mohly dílo zbytečně zatěžovat provinčními problémy, a vytvořili tak snímek, který má ambice oslovit i širší mezinárodní publikum. Petr Vlček, LFŠ 2014