Palčivé tajemství

Je říjen, sezóna v alpském hotelu ve Švýcarsku dohasíná. Zůstává několik posledních hostů, mezi nimi mladá, plavovlasá paní s třináctiletým synkem. Patrně si oba stačí. Aspoň si to myslila do té doby, než se v hotelu nakrátko ubytoval automobilový závodník, uhlazený světácký chlapík, řemeslný lovec milostných dobrodružství s krásnými ženami. Edgarova matka je vyhlédnuta za jedinou možnou kořist v tomto nudném prostředí. Edgar nevědomky napomáhá k plánům tohoto ulízaného slizouna, protože jej ve své naivitě považoval za velkého přítele. Ale přece jenom chlapcova duše není již tak naivní a navíc mu leccos poodhalí příležitostný kamarád, vychytralý liftboy z hotelu. Hoch tuší pudově, snad hnán láskou k matce a otci, snad pocitem křivdy z domnělého odstrčení, že mezi matkou a výbojným elegánem není vše v pořádku, že se zde rodí nějaké pro něj palčivé tajemství. A zakročuje po svém: po klukovsku a jako muž... Celý příběh, dík poloze, jíž je novela jednoho z nejlepších tehdejších německých spisovatelů Stefana Zweiga, je psychologicky naprosto pravděpodobně motivován a filmově zpracován tak, že strhne od samotného začátku a udržuje v neustálém napětí. Osoba chlapce, ač v popředí děje, je ušetřena divadelnosti, bylo vidět stále jen chlapce, s nímž se něco děje a on sám neví co, a proto si to řeší jako svou osobní záležitost, věc svého zklamání v úlisně křiváckém "příteli", ale mezi otcem a matkou je zase dítětem. Willy Forst svého arogantního dobyvatele ženských srdcí podal s elegancí a humorem, že se nepřipravil ani v této odpudivé roli o sympatie. Hilda Wagnerová dobře zachytila počestnou ženu v její zdrženlivosti, slábnoucí obraně a úzkosti o manželské a mateřské štěstí. Film dobrý myšlenkou, režií a dokonalou hrou s technickým provedením.