Paní Miniverová

Melodrama z prostředí domácí fronty, natočené jako demonstrativní morální podpora Velké Británie. Děj otevírá textový titulek: „Příběh středostavovské rodiny začíná létem 1939, kdy slunce zářilo na bezstarostné, šťastné lidi… Anglie, jež měla záhy zoufale bojovat za svůj způsob života i existenci samotnou." Válečný film bez jediné bojové scény! Námětem (melo)dramatu Paní Miniverová se stal román Jan Strutherové, který sestavila ze svých novinových povídek z období 1938 a 1939. Scenáristé z něj čerpali prostředí a atmosféru předměstského života středních vrstev, také některé postavy a jejich charaktery, nikoli však zápletku filmu, jež je postavená na psychologickém teroru již probíhajících německých náletů na anglická města a venkov. Společnost MGM zakoupila v létě 1940 filmová práva. Producent Sidney Franklin počítal s Williamem Wylerem, třebaže ten byl smluvně svázán s nezávislým producentem Samuelem Goldwynem. Nemusel však Wylera nikterak přemlouvat, aby jeho nabídku přijal. Ten se považoval za „válečného štváče", jak se s nadsázkou označoval (obdařen židovsko-evropským původem), a bytostně nesouhlasil ani s izolacionistickou politikou vlády, ani s přeopatrným Hollywoodem. Točit hrané filmy-propagandu považoval za svatou povinnost. „Paní Miniverová byla zjevně míněna jako propaganda," potvrzoval později Wyler, „jak směrem k Anglii, tak i velmi adresně k americkému publiku." V Američanech měla navodit probritské sympatie idealizovaná podoba rodinného štěstí Miniverových a předměstského života vyšší střední třídy, s nimiž se Amerika mohla snadno identifikovat. Franklinovi vyhovoval Wylerův realistický styl, který byl založený na pečlivé drobnokresbě, respektu i pro nejmenší detail a na sklonu k uvážlivé epičnosti narace, stejně jako na nesmlouvavé autenticitě hereckých výkonů a schopnosti používat filmovou techniku v souladu s charakterem tématu. Tomu odpovídala i názorová souhra s kameramanem Josephem Ruttenbergem, jenž prosazoval motivované světlo, vyhýbal se zbytečné dramatičnosti stínů a překombinovaným kompozicím, jež se čím dál tím víc uplatňovaly v dobovém stylu filmu noir. Snímek Paní Miniverová byl celosvětově velmi úspěšný díky chytrým zvratům v zápletce, poukazujícím na paradoxní povahu válečných tragédií, lehké satiře britského třídního konfliktu a jemnému humoru, vzešlého ze spontánních situací při natáčení. Zisk se blížil téměř 9 milionům dolarů vůči jednomu a půl milionu nákladů. Hlavní podíl na úspěchu lze připsat ušlechtile humanistickému vyznění filmu, jenž korunuje závěrečný proslov faráře: „… neboť toto není jen válka vojáků v uniformách, toto je válka lidí, všech lidí, a proto musí být vybojována nejen na bojištích, ale i ve městech, vesnicích, v továrnách a na farmách, v domovech a srdcích všech mužů, žen a dětí, co staví svobodu nade vše." Věroslav Hába, LFŠ 2013