Paprika

Režisér Tinto Brass je už léta považován v katolické Itálii za skandalistu. Zdá se, že se své pověsti snaží dostát znovu a znovu. Svědčí o tom i snímek Paprika, pohybující se na samé hranici mezi erotickým filmem a pornografií. Tvůrce v něm sleduje krátkou a úspěšnou dráhu mladičké Mimmy, která se jako úspěšná prostitutka Paprika dostala až do šlechtického stavu. Jednoduchý příběh se odehrává v letech 1957-58, v době schvalování zákona o uzavření veřejných domů. Právě tyto "instituce", jimiž mladičká a vnadná rodačka z Puly prochází, jsou hlavním dějištěm epizod, charakteristických pro daný žánr. Vedle zachycení obligátních činností, spojených s výkonem nejstaršího řemesla světa, se Tinto Brass soustřeďuje na nostalgický obraz "domů rozkoše", kde se sice odehrávají nejrůznější věci, ale kde dle náoru jeho i protagonistek nakonec dominuje radost ze života a ze smyslné rozkoše. Zručnost řemesla a primitivní ozvuky Felliniho nemohou zastřít plytkost jen zdánlivě provokujícího dílka. - Film byl u nás uveden (údajně jako v první zemi mimo Itálii) vloni v srpnu díky aktivitě slovenské distribuční firmy Studio Tri. Ted' je distribuován na kazetách Lucernafilmu. Autor/Zdroj: Bartošek Tomáš/Filmový přehled Pikantní příběh prostitutky natočil enfant terrible italské kinematografie Tinto Brass. Nejnovějšf film italského režiséra Tinta Brasse byl ohlašován dlouho dopředu. Brass ostatně věnuje reklamě svých snímků velkou pozornost a halasnými prohlášeními dodává zdání serióznosti výběru svých témat, jejichž závažnost ovšem vzápětí trivializuje značně laciným a na vnější efekt zaměřeným zpracováním. Pravděpodobně největším výkřikem tohoto druhu zůstane jeho Caligula z roku 1976, diskutabilní adaptace scénáře Goreho Vidala. Snobský skandál přitáhl do kin mnoho diváků, to však nic nemění na faktu, že ač s hvězdným obsazením, natočil Tinto Brass antickou fresku velmi blízkou pornografii. Tenhle žánr mu zřejmě přirostl nejvíc k srdci, a tak většina jeho filmů těsně sleduje hranici porna, pokud do ní nešlape alespoň jednou nohou. Snaží se to ovšem dovedně maskovat, a tak i Paprika je předem inzerována jako film se závažnou společenskou výpovědí. Však je to také skutečné sociální drama - v Itálii byly v roce 1958 zákonem zakázány bordely a nebohá děvčata, zvyklá na nablýskaný luxus, se ocitla na chodníku. Na rozdíl od jiných nezaměstnaných však prostitutky nepřišly o práci, jen o hypotetické materiální zázemí. Paprice to vyšlo. Z chodníku ji zvedl bohatý stařík, pojal ji za choť a na dovršení úspěchu brzy po svatbě skonal v její žhavé náruči. Bohatá Paprika tak mohla popustit uzdu nejen svým hlubokým citům k mužům věkově přitažlivějším, ale i svému vypravěčskému talentu. Memoáry této italské Fanny Hillové dnešních dnů jsou pak obsahem tohoto filmu. Že je zde dostatek prostoru pro scény nepřístupné mládeži (o to přitažlivější pro starší pány), o tom nemůže být pochyb. Ve svém stylu jimi Tinto Brass sladkobolnou historii notně koření. r Cinema 1991/5/29 Autor/Zdroj: r/Cinema Paprika je jméno mladičké prostitutky, která se provdala za bohatého staříka, zdědila po něm peníze a ty pak dílem utrácela, dílem množila, v radovánkách s muži věkově přitažlivějšími. Do hlavní role vybral italský režisér dvacetiletou Deborah Caprioliovou, která své půvaby nikterak neskrývá. Cinema 1992/6/71 Autor/Zdroj: /Cinema