Partyzánská stezka

V Ostravě je pionýrský oddíl, který se jmenuje "Vpřed". Má vedoucího, který se jmenuje Vaněk. V oddíle jsou dva chlapci, kteří dosahují nebývalých úspěchů ve sběru starého železa. Jejich jména jsou Kamil a Polda. Chlapci měli nezvyklé přání, aby se uskutečnila pionýrská tavba, která by se mohla jmenovat "Tavbou Vpřed". Na závěr školního roku se jejich přání splní a "jejich" tavby se ujme hutnický mistr Husár. Zajímá se o to, proč si dali do názvu pionýrské skupiny právě slovo "Vpřed" a proč trvali i na stejném pojmenování tavby. Dozvídá se, že Poldův tatínek byl členem partyzánského oddílu "Vpřed" v době Slovenského národního povstání. A právě po stopách partyzánů, k nimž patřil i Poldův táta, se pionýři vydají o prázdninách na kolech. Stávají se účastníky celostátního pochodu do Bystré doliny. Akce má název "Po partyzánské stezce" a chlapci při ní zažijí nejedno dobrodružství. Jejich kamarádem při putování je i pes Oro, který se k nim z ničeho nic přidal. Když přišli do Bystré doliny, zjišťují, že stejný nápad mělo víc československých pionýrů, protože tam byly skupiny nejen ze Slovenska, ale i z Čech a Moravy. Poznali se tam i s bývalými partyzány, kteří si tam zavzpomínali na boje z doby nacistické okupace. Pes Oro, pobíhající mezi účastníky setkání, pozná i svého bývalého pána, kterým není nikdo jiný než tavič Husár. A tak hoši z pionýrské skupiny "Vpřed" splnili svůj úkol a mohou směle mistrovi Husárovi hlásit dobrý výsledek akce.