Filmová adaptace stejnojmenného románu polského spisovatele Andrzeje Kuśniewicze se odehrává v posledních měsících 1. světové války v Haliči. Smrtelně nemocný mladý c. a k. poručík Kiekeritz se v nezaměnitelném podání Olgierda Łukaszewicze loučí nejen se životem, ale i se světem, který znal.
Podle stejnojmenného románu Andrzeje Kusńiewicze, polského spisovatele, kterého proslavily romány z prostředí Haliče, napsal scénář k filmu Lekce mrtvého jazyka režisér Janusz Majewski. Narodil se ještě v polském Lvově a ve své tvorbě se dvakrát nostalgicky vrátil do časů rakousko-uherské monarchie a tím také do rodné Haliče, která v té době patřila k monarchii. Kromě již zmíněného filmu se do této doby vrací i komedie C. k. dezertéři (C. K. Dezerterzy, 1985). Na scénáři se podílel český scenárista Pavel Hajný. Majewski měl možnost spolupracovat s československou kinematografií víckrát. Režíroval hned dva polsko-české koprodukční snímky: Dvojí svět hotelu Pacifik (Zaklęte rewiry, 1975), opět podle scénáře Hajného a s kameramanem Miroslavem Ondříčkem, a Kainovo znamení (Czarny wąwóz, 1989) podle scénáře Vladimíra Körnera. Majewského tvorbě obecně dominují díla s historickým námětem, ale objevují se v ní i komedie či filmy s fantazijní tematikou. Děj filmu Lekce mrtvého jazyka se odehrává na konci 1. světové války v malém haličském městečku, kam byl kvůli postupující tuberkulóze převelen mladý c. a k. poručík Kiekeritz. Jako vojenský velitel města nemá v mnohonárodnostním zapadákově moc práce. Doléhá na něj jak nemoc, tak primitivismus okolí i zdejších lidí. Sám se považuje za vzdělaného estéta a z nudy sbírá umělecká dílka, která posílá matce do rodného Grazu. Jelikož se blíží nejen smrt, ale i konec „starého světa - monarchie", je nucený přemýšlet o smyslu života i světa, v němž vyrostl. Lekce mrtvého jazyka je psychologickou studií člověka ocitajícího se na konci životní dráhy. Hlavním motivem zůstává bezpochyby smrt - jako přirozené ukončení života, jako symbolické označení odcházející monarchie, ale stává se také prostředkem duševního naplnění hlavního hrdiny. Jak Kiekeritz prozrazuje, sám dosud nikoho nezabil. Přitom mu možnost držet oběť na mušce přinášela katarzi. V závěru snímku však přece jen zabije a symbolicky umírá v den kapitulace staré monarchie. Hlavní roli ztvárnil významný herec Olgierd Łukaszewicz, který lyrickým hereckým projevem dokázal mistrně vystihnout niterná rozpoložení hlavního hrdiny.
Petr Vlček, LFŠ 2014
