Peklo v Pacifiku

Ve starším snímku Peklo v Pacifiku (1968) spojuje režisér John Boorman robinsonovské téma s pohledem na odvrácenou tvář války. Na malém atolu v Tichém oceánu sena sklonku II. světové války setkají dva trosečníci: japonský námořní kapitán a americký pilot. Po počátečním divokém nepřátelství musejí oba muži začít spolupracovat. Podaří se jim sestavit vor a Odplout z místa, kde nemají šanci na záchranu. Dorazí na větší ostrov s rozbitou pevnůstkou, opuštěnou po bojích jak Japonci, tak Američany. Návrat do „civilizace" je ovšem zároveň návratem k nepřátelství. Vše vyřeší nečekaný výbuch pevnosti. - Modelová situace je pojednána ve strohém duchu, bez nabízející se polohy podobenství. (Výjimkou je poněkud alegorický závěr.) Až neúměrně velkou plochu věnují tvůrci počátečnímu střetu obou mužů, jejich vzájemnému napadání, únikům a novým výpadům. Pozdější soužití, stavba voru a plavba na jiný ostrov už dostávají mnohem méně místa. Snímek má napětí a místy i odlehčující jemný humor. Opírá se o vynikající herecké výkony Lee Marvina a Tošira Mifuneho. V původní verzi každý mluví svou řečí (hrdinové si vzájemně nerozumějí), což český dabing smazává. Jako vždy u Boormana má i tady velký význam příroda, zejména svět džungle. Ostrůvek trosečníků vypadá na první pohled jako pozemský ráj: není však na něm ani pitná voda, ani potrava. - Velkou roli ve zdánlivě nenápadném komorním příběhu na téma mezní situace člověka d důsledků nesmyslného militarismu hrají kamera Conrada Halla a hudba Lalo Schifrina. Tomáš Bartošek, Filmový přehled 1995/3