Svůj poslední film natočil Bresson na motivy povídky L. N. Tolstého Falešný kupon. Jde o příběh bankovky, která změní životy řady lidí. Hlavním tématem je modelová situace a logika rozvíjení problému - v tomto případě lidské morálky. Režisér považuje tento film za syntézu svého předchozího díla.
Je zajímavé, že v Bressonově posledním filmu skutečně sledujeme téměř jakousi syntézu všech jeho předchozích témat i postupů. Nyní již pochopíme, že v jeho příbězích není důležitá pravděpodobnost událostí a jejich sledu, ale logika rozvíjení zkoumaného problému, který se v tomto případě váže k penězům ovládajícím naše životy, mezilidské vztahy a možnosti naší seberealizace a kazícím morálku. Modelová situace, vycházející z povídky Lva Nikolajeviče Tolstého, jen ukazuje, jak nepatrný podnět falešné bankovky roztáčí spirálu událostí vedoucích až k bestiálním vraždám. Bressona samozřejmě velmi zajímal samotný přerod, kdy se ze slušného a poctivého člověka stává vrah. Zároveň si u Peněz můžeme uvědomit, že Bressonovým dílem prostupují dvě všudypřítomná témata - humor a erotika. Tento film byl také vnímán jako jisté marxistické odsouzení peněz. Tato politická rovina není u Bressona běžná. Dnes již můžeme o autorských záměrech pouze spekulovat. Je možná velmi symbolické, že cenu na festivalu v Cannes přebíral spolu s Andrejem Tarkovským, který byl oceněný za film Nostalgie (Nostalghia). Právě tento sovětský režisér (neméně originální a osobitý) o Bressonovi prohlásil, že je to největší režisér v dějinách filmu. Část diváků sice při předávání ceny Bressonovi bučela a pískala, ale to je vlastně jen potvrzení jeho výjimečnosti.
„Na filmu mne již od počátku velmi šokovala ta posedlost, jak muselo být všechno předem připravené jako v divadle: herci si nastudovali své role atd. Můj způsob natáčení se vyvinul již v počátcích, když jsem točil první celovečerní film. Moje herečky se tehdy (v tom filmu hrály samé ženy) najednou kvůli své zbytečné gestikulaci a způsobu mluvení změnily tak, že nebyly osobami, nezůstalo z nich nic z toho, co jsem si představoval." Robert Bresson
Cahiers du cinéma: Už řadu let jste nic nenatočil. Myslíte si, že se film změnil?
Robert Bresson: Měl by se vyvíjet. Přešlapuje na místě.
Cahiers du cinéma: Ale přece všichni točí filmy.
Robert Bresson: Film září, ale diváci nebudou moci pořád chodit do kina, aby viděli jednoho úspěšného herce, aby uslyšeli změny jednoho hlasu. Někdo mi řekl: „Ve filmu už bylo všechno natočeno." Film je obrovský. Ještě jsme v něm ničeho nedosáhli.
David Čeněk, LFŠ 2014
