Kukuřičný ostrov

Snímek gruzínského režiséra Georga Ovašviliho Kukuřičný ostrov, oceněný hlavní cenou na MFF v Karlových Varech 2014, vznikl v široké mezinárodní koprodukci včetně české účasti. Proto se na něm také podíleli tvůrci různých národností včetně známého maďarského kameramana Eleméra Ragályiho (který natáčel na 35mm kameru). Jedná se o minimalistické komorní drama, v němž nejsou téměř žádné dialogy (první se ozve až po více než dvaceti minutách); řídké promluvy se navíc odvíjejí v holých větách. Přesto je text svým způsobem velmi důležitý, neboť je jediným vodítkem k rozlišení národnosti postav (české titulky to na základě přání režiséra zachycují, protože jinak nemá divák šanci rozlišit jazyky). Jednoduchý děj se totiž odehrává na řece Inguri, která dnes tvoří hranici mezi Gruzií a odtrženou Abcházií, kde stále panuje napětí. Mezi abcházskými, gruzínskými a ruskými vojenskými hlídkami, projíždějícími na člunech po řece, se ocitá starý abcházský rolník, který podle místních tradic obsadí naplavený ostrůvek a založí na něm kukuřičné pole. S budováním primitivní chatrče i s pěstováním úrody mu pomáhá šestnáctiletá vnučka. Příběh ovšem končí tragicky… – V pomalém tempu s dlouhými záběry a s jednotou místa (děj se odehrává výlučně na ostrůvku) líčí režisér rolníkovu neúnavnou a zároveň vyčerpávající činnost: dopodrobna zachycuje stavbu chýše i primitivní život na malém kousku půdy uprostřed široké řeky. Přesto však dílo, připomínající staré japonské filmy, postupně nabývá na napínavosti. Tenzi do něj vnáší zejména postava dospívající dívenky, která přitahuje pozornost vojáků, nebo starcova samozřejmá pomoc gruzínskému vojákovi. – Vzhledem k napětí na hranici nemohli filmaři točit na Inguri. Proto zbudovali svůj ostrůvek na gruzínské umělé nádrži. Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2014