Whiplash

Nejsem fanynka jazzu, hlavní hrdina byl vysoce nesympatický, ale film jako celek neskutečně funguje.. ..to napětí, rivalita, tlak, kterému musí hudebníci čelit, pokud chtějí něčeho dosáhnout, zazářit... ...a poslední hudební/bubnové číslo!!! srdce se mi málem zastavilo, čirý orgasmus! už je pro to celý film stojí za to!

Máme tu film o hudbě, respektivě o mladém talentovaném bubeníkovi (Milles Teller), kterého si všimne hledač talentů a zároveň učitel hudby, kterého hraje J. K. Simmons. Začnu příběhem. Ten je scénáristicky dobře napsaný a herecky výborně zahraný, hlavně J. K. Simmons, kterého bych se nebál nominovat na Oscara. Ale přesto má děj velké hrubky. Ta první je podle mě špatné filmové zakončení. Po celý film vás filmaři napínají a získávají si vaší pozornost až čekáte, jak to tedy celé dopadne, ale konec ve stylu rychlého střihu a hned titulky bez jakéhokoliv rozloučení s hlavními postavami mě prostě naštval. Další hodně velká díra ve filmu je role Mellisy Benoist, která v tomto příběhu nehrála vůbec žádnou úlohu a kdyby byla ze scénáře vyškrtnuta, dějovou linie by to nějak neovlivnilo. Její postava byla zkrátka nadbytečná. Ale co se týče samotného zpracování, film je po této ztránce pefektní. Dech beroucí scény, kdy Simmons řve na své žáky jsou opravdu depresivní. Snímek je hodně dobrý a pokud marně hledáte koukatelné filmy, pak sáhněte po tutom.

Kdybych si měla vybrat mezi Fletcherovou kapelou a mariňákama, v zájmu přežití při nasazení v boji je hudební těleso jasná volba, neboť tihle jazzmani by museli být psychicky fit i na vylodění v Normandii... Jinak mám dosti rozporuplné pocity, na jedné straně rozumím, že tento způsob drilu přefiltruje schopné, ale mimo vojenskou službu pro něj nemám příliš pochopení. Docela by mě zajímalo, jak na tom byl sám Fletcher jako muzikant, vnucuje se mně myšlenka na Ondřeje Hejmu v porotě SuperStar... Nemohu však popřít, že po hudební stránce byl Whiplash zážitkem, umocněným dechberoucím finále, které by samo zasloužilo vybubnovat úvod k vrcholnému číslu, jen škoda, že k podobným emocem se okolní omáčka ani nepřiblížila. A negativními pocity mohu pokračovat i obsazením krajně nesympatického Milese Tellera, přičemž mě dvakrát nebere, že ze sebe patrně vyždímal stejné maximum, jako jeho Neiman, tím pádem šest udělených hvězd společně s muzikou zachraňuje skvělý J.K. Simmons, jehož výkon se rovná audiovizuálnímu oxymóronu...

O jazzu nevím vůbec nic asi jako většina.Přesto jsem jedním dechem snímek Whiplash sledoval,protože jazz hraje "jen" prostředí snímku a důraz se klade především na vyjádření charakteristiky postav.Whiplash je naprosto sthující drama od první do poslední minuty.Na pár místech,kde se tempo zvolní a člověk se nadechne k dalšímu ději,který si myslí,že předpokládá,vás snímek znovu a znovu uzemní nějakým překvapením.Pot a krev,krev a pot,pevná vůle,silné nervy a souboj despotického učitele s nadaným žákem.Trochu Whiplash připomíná Černou labuť,ale tohle bylo realističtější a přitom mnohem působivější.Opravdová jízda na horské dráze. Klobouk dolů před Chazellem,který je podepsán jak pod režií,tak pod scénářem a ano,je mu teprve 29 let. Zasloužená nominace na Oscara za nejlepší film a nejlepší herec ve vedlejší roli J.K.Simmons a pro mě jedno z největších překvapení roku.