Kmen

Ukrajinský režisér Myroslav Slabošpyckyj natočil film Kmen jako významný experiment v dějinách kinematografie bez mluvených dialogů a zároveň i bez titulků: protagonisté jsou totiž hluchoněmí. Svůj celovečerní debut autor vnímá jako poctu němému filmu; jeho cílem však byl realističtější, přirozeně němý film, kde se všichni dorozumívají pouze znakovou řečí. S komunitou hluchoněmých pracoval tvůrce už v roce 2010 při natáčení krátkého snímku Hluchota. – Dospívající Sergej nastoupí do internátní školy pro hluchoněmé. Dostane se do problematické party, jejíž členové tvoří kriminální gang, obohacující se krádežemi a kšeftováním. Pořádají divoké pitky a šikanují mladší spolužáky. Dvě dívky se pod dohledem mladíků z party nabízejí v noci řidičům nákladních vozů na nedalekém parkovišti. Sergej jedné z nich, Anně, zaplatí za sex, který se odbyde v kotelně. Mladík je od té chvíle dívkou posedlý a začne „dělat potíže“. Vůdce party zatím jedná o odjezdu obou dívek do Itálie a vyřizuje jim cestovní doklady. Když to Sergej zjistí, roztrhá Anně, která mezitím prodělala potrat u andělíčkářky, pas. Dostane od ostatních surovou „nakládačku“. V noci se těžce zmlácený vkrade na internát a spícím příslušníkům „kmene“ postupně rozdrtí hlavy jejich nočními stolky. – Velmi výlučný snímek působí na diváka zoufale bezútěšnou atmosférou, emocionálně vypjatými sekvencemi, naturalistickým ztvárněním většiny scén (k nejvíce citovaným patří záznam potratu) a depresivností na hranici snesitelnosti. Zároveň je to krutá výpověď o fyzické i morální devastaci lidí, poznamenaných životem v sovětském režimu, jehož atributů se společnost stále ještě nedovede zbavit. Režisér své dílo vnímá jako příběh o lásce a zasvěcení, jako příběh o vstupu do krutého světa dospělých. Natáčení z velké části probíhalo na předměstí Kyjeva. Začalo před zahájením protestů na Ukrajině a bylo dokončeno po ruské invazi na Krym v březnu 2014. Obdiv si zaslouží výkony hluchoněmých neherců, vybraných v konkurzech. –kat-, Filmový přehled 2014