Naivní malíř vydaný na pospas rozmarům sexuálně agresivní básnířky. Důvody její nenávisti vůči mužům zůstávají neznámé, v důsledcích však zničující. Drama Oheň je včetně hlavní představitelky Piny Menichelliové dokonalým příkladem specifického žánru rané italské kinematografie zvaného diva filmy.
Autory námětu filmu Oheň jsou režisér Giovanni Pastrone a spisovatel Gabriele D'Annunzio, spoluautoři snad nejslavnějšího italského filmu raného období Cabiria (1914).
Melodramaticky vyhrocený Oheň je inspirován stejnojmenným D'Annunziovým románem (někdy bývá překládán jako „plameny života"), jenž je skrytě autobiografický. Líčí mnohdy konfliktní milostný vztah autora s herečkou Eleonorou Duseovou. Na rozdíl od filmu ovšem jeho hrdina není jen bezmocnou obětí femme fatale, nýbrž nietzscheovským nadčlověkem. Zatímco v Americe se kolem roku 1914 pojem filmové hvězdy teprve začal zabydlovat, v Itálii již panoval kult dominantních hereček, známých divákům pod vlastním (nebo uměleckým) jménem a v duchu operních ženských osobností uctívaných grandiózním pojmenováním diva. Filmová diva nebyla nutně synonymem femme fatale. Francesca Bertiniová představovala typ ženy lyrické, Lyda Borelliová ženu křehkou, ale uzavřenou. Pina Menichelliová svou vyzývavě sebejistou, dominantní a bohatou literátkou z Ohně (a obdobné postavy z následného filmu Tigre Reale/Královský tygr, 1916) zavedla ženu provokativně svůdnou, démonicky vášnivou, ničivě nebezpečnou - femme fatale, hrdinku velmi spřízněnou s duchem dannunziovské literatury dekadence abnormálních mentálních stavů, citového násilí a afektových nálad. Dějově se Oheň dělí do tří kapitol nazvaných Jiskra, Plamen a Popel. Dramatickým vrcholem je však scéna, v němž aristokraticky povýšená hrdinka vyzve muže, povahou i postavením předurčeného k oběti, aby zvolil mezi láskou a vášní. To je okamžik cynické ironie, neboť volbu nabízí osudová žena a ortel muže je tak jako tak již daný. Důkazem charakteru hrdinky jsou i prvky její vnější kostýmové stylizace - například péřové ozdoby hlavy jednoznačně navozují symboliku dravce.
Hudba: ???
??? alias Piča z hoven je minimalisticky-elektronickou kapelou vyrůstající z podhoubí brněnské hudební a umělecké scény spojené s tamější FaVU. Temnější nálady a melancholie protknuté se synth-popem a lehkou ozvěnou 80. let, nihilisticko-dadaistickými texty a balancováním na hraně mezi ironií, parodií a seriózností - to vše se promítlo do debutového alba Doom na kraji lesa (2012). Sami pak svou hudbu charakterizují jako „doom pop".
Věroslav Hába, Zdeněk Blaha, LFŠ 2014
