Svátek dobročinnosti

Plácido je prostý muž, kterého živí jeho motocykl. Je nejvyšší čas, aby uhradil první splátku, ale připlete se do zmatků, které doprovázejí jednu vánoční charitativní dražbu, probíhající pod heslem „Povečeřte s chudým člověkem". Berlanga považoval Svátek dobročinnosti za své nejzdařilejší dílo a byl přesvědčený, že natáčení přišlo v nejpříhodnější možnou dobu. V podstatě se jednalo o starší projekt, k němuž se vrátil v rámci své spolupráce s mladým spisovatelem Rafaelem Azconou, který se měl v budoucnu stát nejprestižnějším španělským scenáristou a s nímž už rok předtím napsal scénář k pilotnímu dílu televizního seriálu Tramvaj na prodej (Se vende un tranvía). Po uvedení komedie Calabuch se Berlangovi podařilo natočit snímek Každý týden zázrak (Los jueves, milagro), bez podpory produkční společnosti Uninci, opět v koprodukci s Itálií a za účasti herců ze zahraničí. Také Svátek dobročinnosti byl předložen Uninci ke zvážení, ale ta se mezitím reálně stala jedním z orgánů komunistické strany a pokračovala v zaběhnuté „tradici" zamítání Berlangových projektů. Produkce se nakonec ujala společnost Jet Films. Díky tomu došlo ke šťastnému setkání Berlangy a Alfreda Matase, který se měl stát jeho věrným spojencem při několika budoucích projektech. Berlanga tehdy pro svět filmu objevil herce Casta Sendru „Cassena", který si zahrál postavu, jež dala jméno celému snímku poté, co cenzura zavrhla původní název Povečeřte s chudým člověkem. Ti všichni se spojili s kameramanem Franciscem Samperem a podřídili se podivuhodným pohybům kamery, které tvoří esenci Berlangova vizuálního a narativního stylu. Ten se projevuje ve slavných dlouhých záběrech bez střihu a, slovy samotného Berlangy, přispívá k bídačení postav jeho snímků, protože jim neustále upírá možnost objevovat se v detailním záběru. Berlanga zde vytvořil nejjízlivější obraz tehdejší španělské společnosti, který však překračuje hranice své země i své doby, protože pokrytectví a skrblictví představují hříchy s všeobecnou platností. Díky nominaci na Oscara se Berlanga zařadil mezi velká jména Hollywoodu, jako byli Wyler, von Sternberg, Mamoulian, Capra či Wilder. Svátek dobročinnosti je nezapomenutelný jak svou strukturou, tak rozvržením jednotlivých plánů a při jeho sledování člověk chápe, proč bývá považován za Berlangovo mistrovské dílo a proč jej kritika hodnotí jako nejlepší film španělské kinematografie. Rafael Maluenda, LFŠ 2014