Piknik u Hanging Rock

Jeden z prvních filmových pokusů fenomenálního australského režiséra Petera Weira a hned vynikající. Poměrně náročný snímek, který je založen na budování atmosféry. Nejvyšší ohodnocení.

Vždycky jsem si říkal, že s těmihle jednopohlavními školami a internáty není něco v pořádku, obzvlášť s těmi dívčími. Zde na komunitu studentek a jejich učitelek působí jako rozkladný faktor mysteriózní zmizení několika členek tohoto nepřirozeného a bizarního společenství, hlavně pak zmizení krásné a všemi milované Mirandy, která spíše než přítelkyni představuje pro dívky objekt intimních milostných tužeb. Když ale ten babinec pozorujete, říkáte si, že by každopádně bylo jen otázkou času, než by se všechny ty utajené lesbičky, závistivé mrchy, emocionálně nestabilní jednotlivkyně, vyčpělé staré panny a v praktickém životě nepoužitelné ženy a dívky zřítily rovnou do pekel. Já samostatné a silné ženy podporuji, zde po nich ale až na výjimky (Sara) není stopy. Peter Weir natočil vrstevnatý film o boji s předsudky, s morálními zásadami, s hloupými a zvětralými tradicemi a s vlastním svědomím, který není lehké strávit, protože je složité ho již jen sledovat. Za odlišných okolností krásná krajina zde působí depresivně, strašidelné skály záměrně připomínají lidské tváře a divák si neustále připadá, jako by měl úpal. Do toho všeho hraje místy pozitivněji, ale hlavně depresivněji a temněji hudba, která jako by upozorňovala, že tady není něco v pořádku – někdo lže, někdo nenávidí, někdo miluje, ale všichni mají tajemství, která je sžírají, dokud toho jistého člověka nezničí, nebo se s bolestmi nevyderou na povrch. Temně tajemný film o temných tajemstvích.

Perfektní začátek (myšleno do doby než se děvčata ztratí), ten kontrast mladičkých zasněných v bělonkých šatičkách pobíhajících školaček s majestátní zalesněnou horou, po které ladně pobíhají a překračují potůčky, vážně stojí za to. A pak hups, a už filmek ztrácí grády, ubíhá kamsi dosti pomalinku a nejhorší je, že se nikam nedobere, takže závěr si udělá každý sám. Jinak k žádnému herci / herečce jsem nijak během sledování zvlášť nepřilnula, oni ani neměli moc šancí se předvést, všecko "visí" na hoře:-) Každopádně dokonalá kamera slaďující se s hudbou, to mám moc ráda:)