Česká divadelní režie: Jaroslav Kvapil

25.9.1868 – 10.1. 1950. Český dramatik, režisér, básník. Manžel slavné herečky Hany Kvapilové. Studoval nejprve na lékařské, později na filozofické fakultě UK, po studiích se věnoval žurnalistice (1891–94 v redakci Hlasu národa, 1894–98 Národních listů), literatuře a divadlu. 1989–1904 redigoval Zlatou Prahu, 1897–1925 Ottovu Světovou knihovnu. Od r. 1900 režisér, dramaturg, 1911–1918 šéf činohry ND, 1921–28 režisér Vinohradského divadla- V režijní činnosti navázal na světové divadelní proudy (M.Reinhardt, K.S.Stanislavskij), stal se průkopníkem moderní české režie, zejména v inscenacích her W. Shakespeara a H.Ibsena. V básnické tvorbě přešel od reminiscencí na francouzský symbolismus (Padající hvězdy 1889, Růžový keř 1890) k lyrickému zpěvnému vyjadřování citových prožitků (Liber aureus 1894). V dramatické tvorbě vynikla veršovaná pohádka Princezna Pampeliška (tisk a prem. 1897) a libreto k Dvořákově opeře Rusalka (prem. 1901). Překládal dramata (H.Ibsen, B.M.Björnson), napsal memoáry O čem vím (1932). Za I. světové války jeden z představitelů domácího odboje, na jaře 1917 dal podnět ke vzniku Manifestu českých spisovatelů, který stylizoval. Zapojil se rovněž do domácího odboje v době německé okupace (skupina Lípa, organizace Přípravný národně revoluční výbor), 1944–45 vězněn. V roce 1945 získal titul na UK – Dr. h.c. zdroj: ČT