V žáru lásky

Tu Stevenô Waddington nepríde ani o svoju hlavu, a ani nebude upálený ako kúriatko na ražni. Tu ho uvidíme i plakať,i opitého i vášnivého. Na rozdiel od troch mužov, ktorí boli milencami Carrington. Waddington v ľubostných scénach vystupuje distingvovane, kým tí traja sa ukáže v celej svojej paráde. a čo sa týka ženských kostýmov vo filme, tie by sa skôr hodili na maškárny ples. Tá ženská moda v dvadstiatich rokov musela byť katastrofalná.

V ŽÁRU LÁSKY Jedná se o životopisný snímek o britské malířce jménem Dora Carringtonová. Nevadí mi příběhy podle skutečných událostí, ale tento šel naprosto mimo mne. Začátek se utápí v intelektuálních moudrech té doby, které jsou již dnes pasé. Také jsem anti-militantně založený člověk, přesto mne postoje hlavních hrdinů spíše iritovaly. Silně nesympatické postavy mi bránily, abych si k nim vybudovala nějaký bližší vztah. Hlavní hrdinka byla velmi zvláštní osoba, která nedokázala vysvětlit své pohnutky ani těm, kteří ji dobře znali. Stejně pro většinu z nich zůstala nepochopena. Být odlišná za každou cenu není vždycky moudré. Možná se nakonec ani nedivím jejímu poslednímu rozhodnutí. Žit v takové vnitřní izolaci, i když mezi lidmi, musí být k nesnesení. Z mého pohledu se tento film nepovedl. Dodívala jsem se na něj v podstatě se sebe zapřením, nijak mne to nebavilo. A to si o sobě myslím, že mám v sobě poměrně dost silnou dávku empatie. Film mi nenabídl nic mimořádného. Uklidňuje mně jen to, že jsem nebyla jediná, kdo životní postoj paní Carringtonové nepochopil.