Podzimní sonáta

Bergman a spojení dvou velkých hereček Liv Ullmannové a Ingrid Bergmanové. Šlo zároveň o poslední film Bergmanové, která byla nemocná rakovinou. Setkání matky a dcery posléze přejde v nemilosrdné účtování, při němž dcera vyčte matce všechny její chyby, chlad a bezcitnost.

Můj první Bergmanův film. Fakt jsem byl zvědavý, co na něm všichni mají. A co je tak zajímavého na filmu s tak banální zápletkou. No a po 15 nebo 20 minutách mi spadla čelist a tu jsem do konce filmu nezavřel. Neuvěřitelný herecký koncert Bergman a Ullmann, skvělá kamera, vnitřní drive, který se jen tak nevidí. Film určitě není pro každého a rozhodně se na něj nejde dívat při žehlení.

Tak tohle je typický Bergman. S citem odhaluje minulost i přítomnost vztahu matky a dcery. Zpočátku jen po kapkách dává divákovi ochutnat tenhle, snad až příliš hořký nápoj, aby ho na něj v samém závěru nalil celé vědro. Celý film je vlastně vodopád slz, nepochopení, citových zmatků a výčitek. Ingrid Bergman a Liv Ullman v něm však plavou opravdu bravurně. Doporučuji všem milovníkům Filmového klubu.