Pohádka o staré tramvaji

Už jako malej jsem schytal málem přes hubu, že jsem o této „pohádce“ prohlásil, že to není pohádka, ale velechujovina. A že se na to dívat nemíním. A co si také mlhavě pamatuji, že jsme venku na ulici byli všichni, jakmile tato splácanina čertví čeho začala. Já si myslím, že prvních patnáct minut stačí, aby to pochopili všichni. Ale každý má jiný vkus, a tak se rodičové usadili u televize a já šel ven. Nyní jako dospělý se musím sám sobě obdivovat, že jsem vůbec těch patnáct minut vydržel. A nyní tohle peklo musím sledovat až do konce. Ale alespoň jsem sám sebe ujistil, že nedojde k žádnému zvratu, ani k ničemu překvapivému, prostě k ničemu. Že se tak dobří herci dali do téhle veleblbiny naverbovat, to nechápu. Pan Voska, například, ten tam vůbec nehraje, ale čte stupidní komentáře. No, nic, škoda se dále rozepisovat. Ještě musím dodat, že mne rozesmál ten malý udavač ve školce. Ten jako jediný pobavil. Nefouká. Pochopí jen kdo viděl.