Čas beznaděje

Richard Gere toho svého houmelesáka zahrál bezesporu skvěle, ale jinak jsem na filmu nic zvláštního nezaznamenala. Táhl se opravdu beznadějně a chyběla mi tam nějaká zápletka, takže děj byl zoufale jednotvárný. Anebo jsem možná zrovna neměla na tak depresívní podívanou náladu...

Sonda do bezdomoveckého života, která nám dá možnost zhodnotit ten svůj (život). Co to vlastně pořád řešíme? To ostatně asi mají asociovat všechny ty ruchy, útržky hovorů, které obklopují George během jeho "existence". Dá se vůbec tento způsob bytí ještě nazvat žitím? A kdo za to může? A co se s tím dá dělat? A... Hodně netradiční kamera a velmi omšelý Richard Gere. Film, na který musí být ta správná nálada.

O cestě hlavního hrdiny příběhu na ulici Georgeho (Richard Gere) se dovídáme jen na půl z jeho vyprávění. Provázíme ho při jeho putování z jednoho útulku pro bezdomovce do druhého a jeho boji za získání alespoň základních dokladů – kopie rodného listu. Film nám dává nahlédnout do každodenního života těchto lidí, což působí docela neutěšeným dojmem. Jedná se víceméně o popis situace bez nějakého řešení, i když v závěru filmu se zdá, že se přece jen blýská na lepší časy. Role RG mě docela překvapila, protože zde má do obvyklé elegance dost daleko.

Snímek, který jistě vzbudí diskusi, kde jedna strana bude tvrdit něco ve smyslu věty, kterou jsem po filmu zaslechl: "Bylo záživnější čekat v té frontě, než to sledovat." a druhá dá za pravdu scénáři, který dosáhl svého ve smyslu minimalistického pojetí provokující silnou frustraci. V jednom se ale myslím oba tábory shodnou - Richard Gere ani v tomto případě své (skryté?) herecké umění neodhalil, což opět ilustruje věta z davu: "Ty voe, von vypadá hůř ve Franny, kde hrál zazobanýho filantropa, než ve filmu, kde je za houmlesáka". Já jsem minimalistické pojetí filmu "ocenil" buransky - svým sem tam i hlasitým spánkem, kdybych ale neměl brutální spánkový deficit, třeba bych ho i ocenil.