Pohrdání

Oblíbený film mého mládí. Spolu s Bláznivým Petříčkem od Godarda snad nejlepší. Mladý autor Paul naštíví se svou ženou Camillou vilu producenta Prokeše, aby mu nabídl scénář k připravovanému filmu o Odysseovi. Ale jak má ochránit svůj projekt proti všemocnému producentovi? Výborný trojúhelník Palance, Piccoli a Bardotová.

Podle mých dosavadních zkušeností čím starší Godard tím srozumitelnější nebo aspoň koukatelnější. Už v Pohrdání si pohrává s tradiční strukturou filmového vyprávění, vrtá zákeřné díry do trupu filmového přeludu jako hned v úvodu v sekvenci s pojízdnou kamerou. Ale ještě ve svém experimentování není tak zarputilý aby z výsledku (promyšlené kamery, práce s hudbou a zvukem) nemohl mít požitek i sprostý divák neboli nefilmař. Svět stříbrného plátna Godard rozhodně nevidí jako prostor pro únik z všednosti, tuhle jeho funkci ironizuje, zároveň se ale jeho možnostem obdivuje. Není mi úplně jasné co víc. Na Pohrdání se dá ale koukat i jako na příběh rozpadu jednoho vztahu. Z toho pohledu vyniká výbornými dialogy, zvláště těmi v Javalovic bytě. BB je samozřejmě hlavním vizuálním magnetem snímku, ale ani za svůj herecký výkon se nemusí vůbec stydět.

Přemýšlím, v čem je to údajné filmové kouzlo těchto filmů.Natočit kdokoliv takovýto film dnes,je to dle mého mínění propadák.Dlouhé ať již statické,či přecházející záběry,herci odříkávající text bez jakýchkoliv náznaků emocí,pomalé až nudné tempo filmu.Celý film pro mne dělá zajímavým hlavně skvělá hudba G. Delerua, úchvatné mořské exteriéry a krásná B.B.Končím,dopisuji a budu ještě přemýšlet...

Oslnivá BB. Zajímavá architektura. Povedená hudba. To je jediné pozitivní, co o tom filmu můžu říct. Jinak nuda, nuda, nuda. Dlouhé předlouhé záběry, nesmyslný střih, podivné dialogy.