Sama nocí tmou

Dějová posloupnost asi scénáristovi nic neříká, takže jsem to místy prostě nepobral. Podruhé jsem na to koukat nechtěl, to raději zůstanu v té krásné nevědomosti. Snímek nic nového nepřináší, je nudný, bez náznaku akce, vzrušení, či strachu. No, je to „umění“ tak co už.

Ana Lily Amirpour má prima okoukané nápady, ráda si hraje se světlem a tmou a pouští nám svou oblíbenou muziku... škoda, že je to asi tak všechno. Film zpomalenější než zpomalený a divnější než divný, jestli to nebude nerovným spojením Leoneho a Lynche a mě, jako diváka, který ani jednomu z nich zpravidla netleská. Spíš ale soudím, že na žánrový mix musí mít autor extra chuťové buňky, aby přes všechny ingredience dosáhl lahodného buketu, a to myslím, že Ana Lily nemá, alespoň prozatím.

Tak na to, že je to snímek od celkem neznámé režisérky, tak pěkné. Upírka na skateboardu saje zlo, k čemuž si najde parťáka s fárem. Takhle to zní zvláštně, ale i tak se líbilo.

Krásná černobílá estetika, která připomíná první Jarmushovy filmy. Ovšem je dost poznat, že se točilo digitálně. Ale všechny nedostatky vynahradí nekonečně dlouhý záběr na kočku, která najednou dostává hlavní roli. Neobyčejný film o upírech.