Any Day

A že to někoho pořád baví, točit melodramata o propuštěncích... navíc je tvůrci rádi stylizují do nepochopených chudáčků, na které číhá pokušení na každém kroku a o jejichž křehké štěstí se coby diváci máme fakt obávat. Nic proti druhé šanci, každý by ji měl dostat, ale když to bušení do pytle a tři sta kliků denně nijak zvlášť nesvědčí o poctivých životních záměrech... já tak kupříkladu vůbec nečiním :-) Ten chlap byl ublíženej jenom za ním zaklapla brána vězení, nu ale kdo zabije holýma rukama, měl by počítat s nějakou tou nepřízní osudu, alespoň v podobě nedůvěry okolí, pověst, o kterou jsme se sami připravili, nelze získat zpět v plném rozsahu... i v tom je právě kus (alespoň té světské) spravedlnosti. Krom postmuklovské glorioly mně těžce nesedla ani všechna další, veskrze předvídatelná protivenství, včetně důsledků, nemluvě o podivné mystické lince s uhozeným shawshankovským zakončením... Inu, Rustam Branaman vyslechl na dobrou noc hodně pohádek a do jedné z nich se nedopatřením zapletl i Sean Bean, kterému bych tímto poradila: "Zpátky do zbroje!"