Poslední leč

Je to skvělá zábava, ale ne pro každého. Já jsem se bavil a hodně nasmál. Ale má to i slabší místečka. Závěr mi moc nesedl.

Hravá představivost a nespoutaná obrazotvornost dvou pošetilých starců, kteří ve svých bláznivých myslích stvoří si nekonečnou rozlohu dobrodružné přírody s lesy a horami uvnitř jediné místnosti, bývá nemilosrdně rušena pravidelnými vpády nelítostné skutečnosti v podobě hrubě lající slečny opatrovatelky Dobromily. Myšlenka dobrá (nepříliš však zřejmá), provedení není dobré (příliš zřejmé). Nechybí sic roztodivné dialogy, vedené zvláštním jazykem, nechybí původní Polívkovo nenapodobitelné šaškovství, ale zdá se mi, že tomu všemu chybí - vtip. Navíc vložit nezapuditelnou imaginaci právě do osoby myslivcovy nápadným jest protimluvem, neboť bouchalové ničím takovým vznešeným neoplývají, spíše naopak. Bouchalům se smějeme nanejvýš zcela jinak: humorem satirickým, nikoli chápavě úsměvným. Zabolí pohled na padnuvšího jelena, leč příměr s umírajícím lesníkem není přiléhavý. A sluka je lovným ptákem asi tak stejně, jako je lovným zvířetem člověk.

Předností filmu jsou určitě herecké výkony ústřední dvojice Pecha-Polívka. Je to ale celkově takové až moc divadelní. Jed to čistý přepis divadelní inscenace, ale cosi tomu chybí.