Poslední mohykán

Ať je výkon Jaroslava Marvana jakoliv excelentí, jak se tu rozplývají všichni kolezi, na Posledního muže Hugo Haase nemá. Pro každého herce není snadné překonat takového velikána jako byl Haas a samozřejmě ani Marvanovi se to ani zdaleka nepodařilo. Proto jsem rád, že se remaky v naší kinematografii narozdíl třeba od amerecké, dnes už i francouzské, neuplatnily. Byla by škoda devalvovat umění jinak skvělých herců.

Klasika českého filmu, srovnávám s „Posledním mužem“, ten je takový veselejší. Odpočinkový filmík, který snad každý zná.

Nevím už pokolikáté jsem se opět pobavila u staré dobré klasiky 40. let - cholerický despota, žijící v mylné představě, že "jeho slovo je zákonem a jeho přání rozkazem" jak trefně poznamenal mazaný nápadník mladší dcery Zdeňky. V této báječné komedii velikán českého filmu Jaroslav Marvan opravdu zazářil- nejvíc mě vždycky pobaví scénka v blázinci, kdy vyděšený starožitník pomáhá simulujícímu Viktorovi s imaginárním šitím a stejně mu moc nejde, vrtákovi jednomu... Přesto, že od uvedení tohoto oddechového snímku uplynulo již víc než 60 let, jeho oblíbenost u diváků ani léty neztrácí, což se -bohužel- o mnohých komediích, natočených nedávno říct nedá.

Trochu ukřičené, vtipné dialogy, moc se mi líbí scény v blázinci, které hlavního hrdinu "vyškolí". V druhém plánu smutné, kolik lidí musí lítat, jak tatínek píská nebo spíš řve, přitom by si mohli v klidu žít.