Věčná láska

Po temném debutu Zvířata (2012) se Marçal Forés vrací s neméně provokativní lovestory učitele jazyků a jeho studenta. Hlavním tématem je věčná láska bez ohledu na pohlaví. Carlos potkává Toniho a postupně ztrácí kontrolu nad jejich vztahem a je nezadržitelně pohlcován podivnou temnou vášní, o jejíž existenci neměl původně ani tušení. Forésův debut Zvířata (2012) uvedený v rámci La Películy patří mezi nejoriginálnější a nejambicióznější španělské filmy posledních deseti let. Ani jeho druhý celovečerní hraný film Věčná láska se příliš neliší. Vznikl v rámci stále oblíbenější španělské internetové platformy littlesecretfilm.com, která svými pravidly připomíná slavné dánské Dogma. Mnohem důležitější je, že díla zde vytvořená jsou důkazy nebývalé tvůrčí svobody a někdy i originality mnohdy snad talentového tvůrce. Věčná láska je příběhem lásky profesora čínštiny a jeho studenta. Setkají se v lesním parku nacházejícím se v barcelonské čtvrti Montjuic. Hudbu k filmu složil španělský hudebník Don the Tiger aka Adrián de Alfonso považovaný za významného představitele barcelonské hudební undergroundové scény. Hlavní mužskou roli učitele vytvořil televizní herec Joan Bentallé a jeho studenta začínající Aimar Vega. Námětem a částečně formou zpracování bude snímek upomínat například na film Neznámý od jezera (2014, r. Alain Guiraudie) nebo dílo Gregga Arakiho či Philippa Grandrieuxe. Nicméně hlavní téma snímku je milostný cit, který vzniká nečekaně, zasáhne jako blesk a často má destruktivní povahu. Režisér přitom nemoralizuje, naopak si ponechává cynické excesivně dramatické vyústění jako potvrzení faktu, že láska je věčná, i když její průběh je často nevyzpytatelný. Už samotné zarámování příběhu mezi dokumentární a hraný film je samozřejmě zpochybněním fikční roviny, nakonec ve filmu vidíme téměř všechny formy lásky, které mezi lidmi nalezneme. A nevyhneme se ani těm, jež většinovou společnost šokují a provokují. Marçal Forés využívá kameru jako nepříliš pohodlného svědka - pronikajícího ale i svůdného. Vytváří tak občas nepříliš příjemné průhledy do nitra svých postav. V rámci domácí produkce nelze režisérovi upřít formální i tematickou originalitu, což je samo o sobě příslibem do budoucna. La película 2015