Potopa

Režisér polských výpravných filmů Jerzy Hoffman v přepisu románu Henryka Sienkiewicze opět nezklamal. Jeho velkolepý filmový epos je skvělý. Je pravda, že ve filmu je silný podtext polského nacionalismu, ale takové mají Poláci dějiny. Některé národy jim je mohou závidět.

Potopa je další úspěšně zfilmovaný historický příběh podle polského romanopisce H.Sienkiewicze. Ztvárnění postav naprosto odpovídá polskému naturelu, a zdá se mi, že opravdu věrně vykresluje národní hrdost, které bychom se občas mohli i přiučit...

Potopa je dalším vynikajícím přepisem historického románu Henryka Sienkiewicze. Pod taktovkou Jerzyho Hoffmana tu ožívá příběh bojů se Švédy, útočících na Polsko. Kromě svých nesporných kvalit a mistrného zpracování si film získal oblibu polských diváků hlavně scénou, která toho nám Čechům asi nic moc neřekne, ale pro zbožné Poláky byla vrcholným zážitkem - poprvé se tu totiž na obrazovce směla objevit slavná ikona Panny Marie z kláštera Jasná Hora u Čenstochové, po staletí uctívaná jako jeden z nejhlavnějších náboženských symbolů země. To bylo v roce 1974 pro PLR něco naprosto neobvyklého.

Polské historické eposy z přelomu 60. a 70. mě moc nenadchly. Výjimkou není ani tento film. Bujarý herecký projev, bitvy natáčené jako skládanka jednotlivých obrazů, polský nacionalismus. Za nadprůměr považuji souboj na šavle mezi Kmicicem a Wolodyjowskim.