Poklad pana Arna

V porovnání s Victorem Sjöströmem nebyl Mauritz Stiller režisérem tolik literárně orientovaným. Měl sice pověst výborného vypravěče se smyslem pro filmový výraz, většinu jeho tvorby mezi roky 1912 a 1919 ovšem tvořily filmy zaměřené na současnost. Žánr společenské komedie mu byl zřejmě nejbližší, jak dokazují tituly Nejlepší film Tomáše Graala (Thomas Graals bästa film, 1917) a Thomas Graals bästa barn (První dítě Tomáše Graala, 1918), situované do elegantního prostředí vyšší společnosti. Až inspirován Sjöströmovým úspěchem s filmy Terje Vigen či Psanci (Berg-Ejvind och hans hustru, 1918), v nichž živelné síly severské krajiny hrají významnou dramatickou roli, natočil Stiller napínavé melodrama Ve vírech (Sången om den eldröda blomman, 1919) obsahující osudové tóny nordických ság. Poté se Stiller chopil i románu Selmy Lagerlöfové Poklad pana Arna, barvitě líčené legendy situované do dávné historické doby 16. století, kterou původně Sjöström zamýšlel režírovat sám. Styl Lagerlöfové se od Stillerova filmového pojetí liší. Kniha se mnohem více soustředí na budování atmosféry nejistoty a napětí. Původce zla ponechává zastřené, zato zdůrazňuje předzvěst čehosi hrozivého. Stiller naopak volí chronologické vyprávění kroniky. V detailech ukazuje útěk skotských velitelů z vězení, stejně tak kruté nástrahy zimní krajiny, jimž prchající musí čelit, jejich hrubost, krutost vůči ostatním vojákům a nakonec i ohavný zločin. Režisér se úspěšně soustředí na autenticitu prostředí, zároveň klade dramatický důraz na citlivé vykreslení duševních hnutí a niterných konfliktů hlavních hrdinů. Typický švédský ráz filmu završuje obrazová stylistika kameramana Jeanzona, díky němuž se příroda stává dramatickou dominantou a hlavním nástrojem navození divoce kruté atmosféry děje. Věroslav Hába Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017