Temnota

Auto sjíždí po alpské silnici a noří se do šera údolí. V přítmí sálu křičí dětské publikum jakéhosi divadelního představení. Prostitutka netuší, že ji v odstaveném přívěsu, kam proniká jen minimum měsíčního světla, čeká smrt uškrcením. V podmračeném šeru a za úplné tmy se odehraje naprostá většina filmu, kterým po řadě videoinstalací, dokumentů a filmových esejů v roce 1998 debutoval francouzský režisér Philippe Grandrieux. Skupina provokativních a protiburžoazních francouzských filmů nazývaná New French Extremity je – ať už je definována kýmkoli – vždy spojená se zobrazováním sexuality na hranicích pornografie, násilím a pocitem sociální apokalypsy. Třetí zmiňovaný prvek, bezvýchodná asociálnost, se asi víc než kdekoli jinde ve výběru letošní LFŠ projevuje v celovečerním debutu Philippa Grandrieuxe, rodáka ze Saint-Étienne. Sex s prostitutkami, které vyhledává hlavní postava Temnoty Jean (Marc Barbé), rychle přerůstá v akt násilí. Kamera, za níž stála Sabine Lancelinová, však kruté dění snímá za nedostatku světla a v detailech, a tím publiku předává spíš celkový pocit temnoty než konkrétní obrazové informace. Snímek diváky víc znejišťuje, než šokuje, a to právě svým pohledem na odvrácenou stranu Francie, která právě hrdě a napjatě sleduje slavný cyklistický závod Tour de France. Společnost se baví a dívá se jinam... Jediný, kdo se v Temnotě Jeanovi přiblíží, je nevinně působící Claire (Elina Löwensöhnová), svou přítelkyní s úsměškem charakterizovaná jako panna. Ohrozí Jean i ji, nebo má dívka šanci přivést muže z temnoty do světla? Philippe Grandrieux už ve svém prvním filmu prokázal výrazný cit pro vyjádření nálad v detailech i v působivých záběrech spojujících postavy a krajinu, v čemž posléze pokračoval např. filmem Jezero. Obrazy Temnoty se také na několika místech pojí s původní hudbou, kterou snímek vybavil Alan Vega, člen legendárního dua Suicide. Pavel Sladký Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017