La nuit de la mort!

Ach, ta úžasná atmosféra!!! Ta by se dala krájet! Svým pojetím mě hodně připomínala sugestivní, snovou a melancholicky potemnělou náladu, která prostupuje filmy Jeana Rollina. Exteriéry tvoří okolí zámečku na sklonku zimy s nadcházejícím jarem. Interiéry jsou zase skvostné prostory starého panství a přilehlé kotelny. Hudba - to je naprostá magie!! Ta ústřední melodie, zahraná buď na smyčce nebo na klavír, s krásným ženským hlasem. Nebo zlověstné skučení smyčců ve vypjatých situacích s až téměř rituálními ženskými vokály! Překrásnej hudební doprovod! Hlavní hrdinkou je ošetřovatelka, nádherná zrzečka, které prostě nejde nefandit! Tělesně postižený správce budovy Flavien mě hodně připomínal herce Petera Stormareho. Osazenstvo sanatoria nemá chybu. Staříci a stařenky se přes den nudí, ale jejich noční lovy za čerstvým masem v potemnělém domě jsou pořádně zlověstné! Kamera - toť celkově pastva pro oči. Gore mě taky docela překvapilo. Ano, pro takové filmy mám slabost. Škoda jen trochu ukvapeného závěru a pár trhlinek v poslední čtvrthodince, ale vzhledem k tomu, že mě dlouho nějakej snímek takhle nepřipoutal k obrazovce, tak dávám plnej kotlík! A nejlepší na tom je, když o snímku a jeho ději absolutně nic netušíte! Ten zážitek je pak dvojnásobný.