Úžasný Boccaccio

[b]Středověká Florencie je sužována morem. Skupinka mladých lidí se rozhodne utéci před ním na venkov. Ve vile obklopené přírodou tráví dívky a chlapci čas hrami a vyprávěním příběhů: středem všech, ať jsou dramatické, nebo groteskní, je láska jako protilék na všechny strázně a zoufalství. Inspiraci k dílu, svědčícímu o nevyčerpatelné fantazii a režijním umu slavné dvojice, poskytl jeden z nejstarších pokladů světové literatury – Boccacciův Dekameron.[/b] Ve výběru z Boccacciova Dekameronu předkládá dvojice Paolo a Vittorio Tavianiovi další úchvatné dílo, v němž je význam umění pro lidský život podán víc metaforicky než ve filmu Caesar musí zemřít, kde skupina vězňů objevuje Shakespeara. Skupina deseti mladých lidí, kteří nacházejí v přírodě útočiště před morem a při společném stolování každý vypráví nějaký příběh, objevuje moc slov jako protilátky schopné hojit rány, jež zasazuje doba. Při své četbě Dekameronu nechali tvůrci stranou všechny laciné prvky, které jej zpopularizovaly v průběhu staletí. Na rozdíl od jiných filmových adaptací se nevyhnuli rekonstrukci morem zachvácené Florencie, aby tím více dali vyniknout nádheře toskánské přírody a léčivé moci lásky, jež vévodí příběhům vybraným z Dekameronu bez ohledu na posloupnost. Právě cit lásky, vnímaný vypravěčem/čtenářem, představuje v pojetí tvůrců očistný prvek, dávající sílu čelit zlu okolního světa i tomu v nás. Eva Zaoralová MFF Karlovy Vary 2015