Mládí

Přestože věk postav, fenomenálně ztělesněných Michaelem Cainem a Harveyem Keitelem, popírá název Mládí, už z prvních skvostných záběrů filmu je zřejmé, že se tu nebude mluvit jen o stáří. Jistě, i ubývání sil, vzpomínky a zapomínání jsou tématem rozhovorů starých přátel, pobývajících v luxusním sanatoriu, ale kypící život kolem nich je výzvou k meditaci o mládí, o kráse a o kreativitě, o všem, co zahání myšlenky na blízký konec. Pro mnohé diváky v Cannes ještě krásnější film než Velká nádhera. Dirigent a skladatel v důchodu Fred (Michael Caine) se léčí ve švýcarském sanatoriu pod dohledem své dcery (Rachel Weisz). Je tu s ním starý přítel, režisér Mick (Harvey Keitel), který na rozdíl od Freda ještě nehodlá vzdát kariéru. Oba tráví čas ve vzpomínkách na mládí a na své lásky a s plným vědomím svého věku hledí bez iluzí vstříc budoucnosti. Kolem nich plyne život desítek barvitých postav, jež potkávají či jen zahlédnou a jež nutkají k úvahám o mládí a kráse. I tentokrát Paolo Sorrentino inscenuje jakési chorální divadlo života, kde postavy obklopující ústřední dvojici mají při své rozmanitosti každá svou zásadní roli. Nikoliv jako součást takřka neexistujícího příběhu, ale jako jedna ze složek tvůrčího záměru. Ten je úchvatně vyjádřen obrazem a hudbou a místo dojmu úpadku a konce se zdá spíš budit pocit naděje, umocněný krásným a silně emotivním závěrem. Nový Sorrentinův film byl pokládán za jedno z nejlepších děl letošní canneské soutěže, ale stejně jako Velká nádhera (2013) odešel bez ceny. Eva Zaoralová MFF Karlovy Vary 2015