Prohnilí

Opravdu výborná krimi komedie, která podle mě patří k vrcholům práce režiséra Zidiho. Dobře vystavěný příběh skvěle prezentují pánove Noiret a Lhermitte v hlavních rolích ale zaujmou taktéž Claude Brosset v roli Vidala a Julien Guiomar coby policejní komisař Bloret. Navíc Francis Lai pro tenhle film napsal velmi dobře padnoucí hudbu. Myslím, že tady si skoro každý může najít něco co ho dokáže zaujmout.

Starý policista René, zběhlý v takříc přátelských dohodách s drobnými kriminálníky, jinak řečeno v korupci, a mladý čestný nováček z policejní akademie François, plný teorií a zásad. A tito dva naprosto odlišní lidé se stanou parťáky. Kultovní krimi komedie, pod originálním názvem v překladu ´Křiví policajti´, s dnes už matadory francouzského filmu Philippem Noiretem a Thierrym Lhermittem v hlavních rolích, se honosí určitou amorálností, především vyzdvyhující zásadu, že pouze naivní člověk stále věří, že lidská bytost může být dokonalá. Zločinnost je velká a René má o všem přehled. Jak v jednu chvíli pronese, se vším, co je zakázáno, by mohli zatknout všechny! Ale proč, když se to může držet v určitých mantinelech a obě strany na tom navíc vydělají. Teď jde o to, aby byl o tom přesvědčen i François. Scénář je dobře promyšlený a je neméně zdatně natočený. Rychlé tempo nemá jedinou chviličku nudného místa, což slibuje příběh, ve kterém se stále něco děje. Poslední třetina stopáže sice krapet sklouzává do thrilleru, avšak emocionální konec doslova a dopísmene předčí veškerá očekávání. Philippe Noiret jako obvykle srší energií a Thierry Lhermitte mu zdatně sekunduje. Snímek, oceněný francouzskou filmovou cenou Césarem za nejlepší režii pro Clauda Zidiho a za nejlepší film roku 1985, kupodivu nestárne a stále nejen pobaví, ale přinese i skvělý filmový zážitek.

Připadá mi poněkud scestné fandit policejní korupci, ale detektiv René Boirond je tak velký sympaťák, že jeho propracovaný systém dokážu velkoryse přehlédnout. Vždyť on jenom za drobnou úplatu prokazuje poctivé služby pachatelům bagatelní kriminální činnosti, aby je nemusel zavírat a kazit tím policejní statistiky. Jeho nový parťák Francois ani obě prostituky sice Reného tempu rozhodně nestačí, ale nějaká ty sympatie k nim by se u mě také našla. Jediným, kdo s Reném drží krok je úžasná atmosférická hudba pana Laie, jíž nečinilo nejmenší problém přenést mne do špinavých uliček Paříže osmdesátých let.

Senzační komedie Francouzi umí jeto skvělé z počátku nesourodá dvojka poldů ale pak nejlepší kámoši ve všem.