Ni le ciel, ni la terre

Snímek svým pohledem na jednu vojenskou pozorovatelnu, v tomto případě v Afghánistánu, velmi reálně přibližuje situaci, jaká na takovém místě panuje. Všude jen hory, ticho nebo šum větru a občas podezřelá aktivita místních lidí. K tomu pomalu ubíhající čas a každý den to samé a beze změny. Dokáže tohle voják psychicky udolat? Tohle člověk pravidelně chodící do práce a po ní různorodě se zabavující prostě nepochopí. A tak se vlivem tohoto filmu všichni mohou vžít do situace vojáků. Prožít tu beznadějnou snahu něco zjistit na takovém území a tím poznat, jak nelehká a nebezpečná práce to je. A do toho všeho se najednou postupně začnou ztrácet vojáci a nikdo neví jak. Malá jednotka na neznámém území, něco se děje, ale ať se snaží sebevíc, nelze zjistit co. Místní jen mluví o vlivu Alláha. A atmosféra bezmocnosti pomalu houstne. Pomalejší tempo napomáhá vjemu pomalu ubíhajícího času a většině napětí nad celkovou atmosférou afghánských dní a nocí. Tohle je snímek, který se vymyká všem dosavadně natočeným válečným filmům. Ta dokumentární realita z toho čnící až zaráží.