Prolomit vlny

Bůh je mi svědkem, že tvorba Lars von Triera je pro mě téměř posvátnou. Bohužel dílo Prolomit vlny považuji za jedno z jeho nejslabších. Příběh je ohromující, jako vždy, jen mi vadila ta rozvláčnost. Setkávám se s ní u všech jeho počinů, ale zde mi přišli nějaká místa úplně hluchá, nudná, prostě bez života... Skoro bych se ani nezlobil za poloviční délku. Jinak jsem snad ještě nezažil Trierův počin, kde by se nám hlavní hrdinka neukázala nahatá, ale ne od pasu nahoru jako jsme zvyklí z Hollywoodu, tento režisér nám ukazuje tu druhou polovinu:D (samozřejmě až na film Dogville, s Nicole Kidman by tohle prostě nešlo...)

Nebyl by to Lars von Trier, aby nervní kamerou nenatočil nervní příběh, a nebyl by to Lars von Trier, aby nevymačkal maximum slzí z diváků a maximum emocí z herečky, zde z Emily Watson. Nádherný filmový zážitek. (A ty předěly!)

Von Trierova snaha mne dojmout opět nevyšla. Severská dramata jsou známá svou dramatickou silou, ale na mne nějak nepůsobí a v podstatě mne nudí. Kromě toho považuji za ztrátu času sledovat snímek plný utrpení, když pro mne film představuje útěk z životní reality do světa, kde je život o něco zábavnější. Mezi pomatenými figurkami tohoto filmu mi však rozhodně příjemně nebylo.

Milého z ciziny mi vrať - aneb život můj náhle zkrať... není vždy dobré žádat Boha o zázrak, a to ani když si s vámi povídá. Teď už vím, proč se bojíme být naplno šťastni, je to právě pro takový případ náhlé ztráty, která postihla Bess - i když ona se toho paradoxně nebála. A podívejme, všechno se dá obelstít nebo uplatit, i smrt, záleží, co nabídneme... I když mně ledacos přišlo dost přes čáru, stejně mohu hovořit o nevšedním zážitku s nepříjemně vlezlou ruční kamerou, do atmosféry totálně nezapadajícími, nicméně okouzlujícími hudebními intermezzy a naprosto vynikající Emily Watson.