Antonia

[b]Uznávaná italská básnířka Antonia Pozzi (1912–1938) náležela k ženám, jež se rozcházely s dobou, v níž žily. Neschopnost přizpůsobovat se normám a touhu žít naplno vkládala do svých básní, hledajíc v poezii únik nejen před realitou, ale i před vlastním složitým nitrem a citovým životem. Výjimečný celovečerní debut talentovaného italského tvůrce, jehož krátkometrážní tvorba byla oceněna na festivalech v Locarnu nebo Sundance.[/b] Antonia Pozziová se narodila v roce 1912 v rodině milánského advokáta a od šestnácti let psala básně. Film líčí její rodinné prostředí, nešťastnou gymnaziální lásku k profesorovi i vztahy s mladými radikály Milána v létech fašismu. Debutujícímu Ferdinandu C. Filomarinovi se podařilo vystihnout fyzické i psychické dospívání dívky v mladou ženu, toužící žít plný život a bouřící se proti konvencím, díky citlivému využití autentických fotografií, ale i úryvků z její poezie. Vnitřní drama, jímž se Antonia trápila, vyvrcholilo počátkem prosince 1938, kdy v pouhých 26 letech spáchala sebevraždu. Do té doby nebyla žádná její báseň publikována, ale dnes Antonia Pozziová platí za největší novodobou italskou básnířku a ke stému výročí jejího narození byl natočen dokument nazvaný Nebe ve mně (Il cielo in me, 2014). Hraný film Antonia vznikl z podnětu známého režiséra Luky Guadagnina, který podobně jako hrdinka pochází z Milána a který zaštítil projekt svou produkční účastí. Eva Zaoralová MFF Karlovy Vary 2015