Já jsem Belfast

[b]„Potkal jsem ženu. Řekla, že je Belfast, město v Severním Irsku, kde jsem vyrostl, a že je tak stará jako samo město,“ říká Mark Cousins na úvod meditativního dialogu s personifikovaným Belfastem. Filmová esej opouští mantinely klasické dokumentární řeči a říká si o to, abychom ji vnímali jako magicko-realistický propletenec skutečnosti, snů, mýtů a místních vyprávěnek.[/b] „Potkal jsem ženu. Řekla, že je Belfast, město v Severním Irsku, kde jsem vyrostl, a že je tak stará jako samo město,“ říká Mark Cousins na začátku svého poeticky laděného dialogu s personifikovaným Belfastem a pokračuje: „Jak mluvila, úplně mě to vtáhlo. Její způsob vidění, mluvení i doufání. A tak jsem jí naslouchal…“ Severoirský režisér se vydává na meditativní pouť s vědomím, že jeho rodné město se brání snadným interpretacím, neboť prvotní dojmy se tu často ukazují jako liché. Tvůrčí vklad světoznámého kameramana Christophera Doyla (Padlí andělé, Stvořeni pro lásku, Hrdina či Ondine) a hudba Davida Holmese mu pomáhají k tomu, aby s lehkostí sobě vlastní opustil mantinely klasického dokumentu; tentokrát se vydává vstříc magickému realismu. Výsledkem je film-křižovatka, na níž se protíná skutečnost se sny, halucinacemi, mýty a vyprávěním babiček, a jehož zhlédnutí je pro příznivce Cousinsova intuitivního způsobu filmování povinností. Martin Horyna MFF Karlovy Vary 2015