Pot

Vybrat si povídku právě debutujícího spisovatele z asijského Kyrgyzstánu a vydat se do této daleké sovětské republiky natočit svou prvotinu bylo odvážným tvůrčím rozhodnutím tehdy teprve pětadvacetileté režisérky. Autorem povídky Velbloudí oko, z níž Pot vychází, byl později světoznámý Čingiz Ajtmatov a nazval ji tak podle studánky uprostřed vyprahlé stepi, kde se hrdina opakovaně setkává s mladinkou pastýřkou. Také Kemelovi je sotva sedmnáct a nadšen svým učitelem přijel zúrodňovat tuto zemi sucha a divokého býlí. Kromě tvrdých životních podmínek a těžké práce, kterou se navíc cítí hrubě nedoceněn vzhledem ke svým schopnostem, mu tam každodenně pohár trpkosti naplňuje uzurpátorský Abakir, jenž se chová jako vládce osazenstva společně sdílené jurty. Tenhle analfabet je sice dříč, hrdina práce, jenž od rána do večera na traktoru zorává prašné celiny, ale malý kolektiv drží věčně v napětí a strachu, nevyjímaje ani svou milou, oddanou Kalipu. Šepiťková odsunula budovatelské téma na vedlejší kolej a místo něj nabídla nadčasovou úvahu o střetu člověka dobrých a čistých úmyslů s primitivní zvůlí, rozvracečskou a destruktivní, byť se schovávala za masku obětavé činorodosti. Film je také obrazovou básní v dovženkovském stylu, s expresivními úhly záběru a černobílou kamerou, ustavující jako leitmotiv pohledy na nedozírnou pustou zem pod klenbou oblohy, na step s její pochmurnou krásou. Na MFF v Karlových Varech v roce 1964 získal tento talentovaný debut Velkou cenu Sympozia ex aequo. Zdena Škapová, MFF Karlovy Vary 2015