Vojna a mír III: Rok 1812

Pravděpodobně jeden z nejlepších filmů ruské kinematografie, dílo, které nejlépe vypovídá o nesmyslu války i rozpolcenosti v životě jednoho člověka (Bezuchov) i o lásce, mládí i životní zkušenostech Bondarčuk natočil několik filmů a tato ruská verze byla lepší než-li americká a ta sama byla velmi dobře natočená...

Třetí díl filmového eposu podle stejnojmenné literární předlohy Lva Nikolajeviče Tolstého se s plnou parádou vrací na bitevní pole. Samotná délka hlavní válečné scény se pohybuje kolem pětadvaceti minut a svým rozsahem předčí veškerá očekávání. Opět tu tedy máme doslova dechberoucí válečné scenérie, kam až oko dohlédne, a tak je jasné, že scény jsou mnohem monstróznější než v prvním filmu. Zatímco tam se počet komparzistů dal počítat na tisíce, tady jsou to desetitisíce. Pochodující vojáci, střelba, jízda na koních, dělostřelci, a dokonce i vojáci mihotající se daleko v pozadí krajiny za oblaky kouře a dýmu. To vše v jednom záběru. Ano, něco takového už je naprosto nepřekonatelné. Filmový svět neviděl a už neuvidí tak realistické válečné střetnutí dvou vojenských stran zkomponované bez použití technických triků a v době dnešní bez CGI. Děj v žádném případě opět neopomíjí historický realismus, vizi autora literární předlohy a především hlavní postavy. Kutuzov vs. Napoleon. Charaktery snad nijak v rámci vlastenectví a budování svých vizí nepřekvapí. Kutuzov jedním slovem vlastenec, Napoleon coby jízlivý dobyvatel se všemi svými přívlastky. Co se týče děje, nic se nezměnilo. Atmosféricky se vše drží v mezích předchozích filmů, což divákovi přináší filmový, byť v dialogových scénách již poněkud unavený, zážitek, zatímco čtenáři literární předlohy budou skřípat zuby. Z hlediska napoleonských bitev se však opět jedná o nejlepší vyobrazení a skutečnou klasiku kinematografie.