Děvče z venkova

[b]Komediálně laděný příběh o chudé, ale odhodlané dívce, která odejde z venkova do finské metropole hledat práci, vzdělání a lepší budoucnost, je zfilmovanou verzí stejnojmenné divadelní hry Helly Wuolijokiové z roku 1937. S téměř milionem diváků patří k nejúspěšnějším finským filmům všech dob.[/b] Jeden z nejplodnějších finských režisérů Valentin Vaala s oblibou na filmové plátno přenášel klasické domácí romány i úspěšné divadelní hry. Jeho spolupráce s dramatičkou Helly Wuolijokiovou začala snímkem Děvče z venkova, přestože si její stejnojmennou hru z roku 1937 nakonec s přispěním scenáristy Jaakkoa Huttunena upravil Vaala sám. Venkovská dívka Hulda chce pomoci živořící rodině tím, že si najde práci v Helsinkách. Tam náhodou narazí na pánskou společnost, v níž se pohybuje i známý majitel usedlosti z jejího kraje, a díky tomu se jí podaří získat místo služebné u jeho přítele, soudce Soratieho. Pilná, výřečná a inteligentní Hulda se však nechce spokojit s tím, že nerozumí všemu, o čem soudcovi hosté debatují, a proto se pustí do intenzivního studia na večerní škole. Postupně absolvuje maturitu a studuje dál i na vysoké škole s cílem stát se poslankyní, aby mohla pomáhat řešit problémy chudých venkovanů. Závist dam z lepší společnosti její plány sice překazí, soudce Soratie ale nakonec pochopí, kolem jakého pokladu sedm let slepě chodil... Ve své době povinná romance obsahuje silný prefeministický náboj. Všech sedm dějství původní konverzační divadelní hry se odehrává v soudcově bytě, ve filmu se ale objevují i exteriéry Huldina venkovského domova, parku Esplanadi nebo vysoké školy. V jemně satirickém příběhu, který nešetří zejména povýšenost a předsudky tzv. vyšší společnosti vůči personálu, si zahrála řada finských hvězd 30. a 40. let, v čele s milovníkem Taunem Palem v roli soudce a Irmou Seikkulaovou, která až do 70. let patřila k vyhledávaným filmovým i divadelním herečkám. Finská předloha filmu je s výjimkou Waltariho Egypťana Sinuheta (1945) jedinou knihou, která zaujala hollywoodské producenty. V roce 1946 podle ní americký režisér H. C. Potter natočil film Farmářova dcera (Farmer's Daughter), který se v USA stal jedním z nejnavštěvovanějších snímků roku. A Loretta Youngová v hlavní roli akademiky natolik zaujala, že za svůj výkon získala Oscara. Lenka Fárová Letní filmová škola Uherské Hradiště 2015