Poběžme!

[b]Snímek syrovým způsobem zobrazuje společenský přerod stagnujícího Finska 80. let, kdy tisíce Finů odcházely z venkova „za lepším" životem do továren na jihu, anebo ještě dál do Švédska a Norska. Tragickou rovinu sociálního dramatu o třech bezprizorních mladících prosvětlují vypointované dialogy.[/b] Režisér Mikko Niskanen platil za brilantního analytika situace mladých lidí ve Finsku. Ačkoli jádro jeho tvorby spadá do 60. let, nejzásadnější položkou v jeho filmografii se stalo drama Poběžme!. Snímek na příběhu trojice dvacetiletých kamarádů poukazuje na nedostatečné možnosti seberealizace na finském venkově, které vedou k odlivu pracovní síly do měst. Migrace tisíců Finů za prací a štěstím však často končí vykořeněností a depresemi. Finy v továrnách a na ropných vrtech nečeká zlatý důl, ale jen tvrdá, často podřadná práce a místo na okraji společnosti. Frustraci se mnozí z nich pokoušejí léčit alkoholem či nahodilými aférkami se ženami, které však jen zesilují jejich vykořeněnost. Depresivní stavy pak mohou vést až k sebevraždě... Že šlo na začátku 80. let o téma, jež rezonovalo společností, dokazuje i skutečnost, že se Niskanenovo sociální drama ve Finsku stalo jedním z nejnavštěvovanějších filmů roku 1982. Kromě režisérova přínosu a vynikající kamery Henrika Paersche je třeba vyzdvihnout také skvělý scénář, pod nímž je vedle Niskanena podepsán Matti Ijäs. Scenáristická dvojice dokázala vdechnout dialogům mladých lidí specifický vtip a švih, který neztratil svěžest ani po více než třiceti letech. Také hudba má ve filmu zásadní význam. Zazní v něm řada písní, jejichž texty souznějí s jeho poselstvím - a nikoli náhodou se jedna z nejpodstatnějších scén odehrává na rockovém festivalu. Působivost příběhu zesilují také přesně obsazení herci. Režisér vsadil na méně známé tváře, nicméně představitelé ústřední trojice kamarádů i řada herců ve vedlejších rolích (jichž se objevuje v příběhu skutečně požehnaně) podávají velmi přirozené výkony, které ladí s polodokumentaristickým laděním snímku. Drama Poběžme! je smutným pohledem na šedou rutinu v továrnách na okrajích měst a na prázdnotu života na venkově. Přesvědčivá výpověď snímku je nadčasová. Ema Stašová Letní filmová škola Uherské Hradiště 2015