[b]Hlavní postavou pozoruhodné frašky, v níž se mísí žánr grotesky a dokumentu, je slizký sňatkový podvodník Pertti Ylermi Lindgren nazývaný Hrabě, který se údajně během svého života zasnoubil se šestasedmdesáti ženami. Snímek je založen na jeho vzpomínkách a Lindgren ve filmu hraje sám sebe.[/b]
Snímek Hrabě je jediným celovečerním snímkem režiséra Petera von Bagha, který se jinak zaměřoval výhradně na dokumentární či televizní tvorbu. Dokumentaristický přístup však i poetiku filmu o skutečně žijícím sňatkovém podvodníkovi významně ovlivnil. Hrabě je žánrově hodně bizarní směskou, neboť vykazuje také rysy grotesky a frašky, které odkazují na tvorbu Charlieho Chaplina či na filmy s Busterem Keatonem.
Příběh Perttiho Ylermiho Lindgrena - severského Don Juana, který se údajně během svého života stihl zasnoubit se šestasedmdesáti ženami - je podle úvodního slova ve filmu ztělesněním nejtajnějších snů všech finských mužů. Důležitý je však satirický podtón snímku, který se projevuje v některých stylizovaných scénách. Poté, co Lindgrena za sňatkové podvody uvězní, se napravený podvodník stane zpěvákem šlágrů v kapele, s níž objíždí zemi, a večer co večer na pódiu zpívá písně o věčné lásce...
V době svého vzniku byl Hrabě přijat s rozpaky, obzvláště kvůli extrémně zemitému humoru, který dobová kritika shledala za hranou dobrého vkusu a označila jej za „anální". Čas však ukázal, že film Hrabě předznamenal tón pozdějších finských bláznivých komedií, v čele se sérií Uuno Turhapuro (1971-2006), které prosluly svým specifickým jadrným humorem, pro nefinské publikum prakticky nepochopitelným. Snímek si dělá legraci nejen z onoho „dobrého vkusu", ale i z nepsaných pravidel filmové tvorby. V tomto směru byl doceněn až po letech.
Režisér a scenárista Peter von Bagh ve filmu zobrazuje a paroduje řadu finských rolí i životních jevů: utahuje si z kněží, bankéřů, lékařů, statkářů i oficírů. Cílem však není zesměšnit konkrétní lidi, pouze jejich role. Vůči lidem film naopak vykazuje velkou empatii a shovívavost. V tom spočívá jeho velká ambivalence - je zároveň satirický i sentimentální, vážný i fraškovitý. A právě tato dynamika a věčná oscilace mezi extrémy přispívá k jeho působivosti.
Ema Stašová
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2015
