Milchwald

[b]Režisér Christoph Hochhäusler svým celovečerním debutem přinesl do současného německého filmu variaci klasické pohádky O perníkové chaloupce. Jeníček a Mařenka v této moderní a v chladných barvách nasnímané verzi příběhu bratří Grimmů bloudí nedlouho po pádu železné opony německo-polským pohraničím...[/b] Christoph Hochhäusler, stejně jako jeho spoluscenárista Benjamin Heisenberg (který se na letošní LFŠ představuje i jako režisér snímkem Lupič), patří mezi zakladatele filmového časopisu Revolver. Ten sloužil - a stále slouží - jako teoretická i kritická základna pro řadu autorů spojovaných s Berlínskou školou. Hochhäuslerův celovečerní debut Milchwald patří mezi průlomové filmy, díky nimž zmíněná skupina německých režisérů začala získávat mezinárodní renomé. Příběh filmu Milchwald je možné od počátku číst jako variaci na téma klasické pohádky O perníkové chaloupce zkombinované s road movie a s příběhem o iniciaci. Podobnou kombinaci - byť s citelně divočejší poetikou - využil například i finský tvůrce Jukka-Pekka Valkeapää ve filmu Uprchlíci (He ovat paenneet, 2014). Ostatně sama pohádka O perníkové chaloupce je sice nejznámější ve verzi bratří Grimmů, ale ještě před nimi a také po nich vznikly v řadě evropských zemí její různé varianty. Vynervovaná mladá macecha Sophia během své cesty za nákupy do Polska možná úmyslně, možná v momentálním afektu vysadí u silnice dvě nevlastní děti. Novodobí Jeníček a Mařenka se poté začnou toulat na polské straně hranic ve světě, kde nemohou nikomu rozumět ani věřit. Najít cestu zpět je pro ně prakticky nemožné... Snímek Milchwald se odvíjí v pomalém tempu a bez psychologického vhledu do charakterů postav. Kamera snímá prázdné prostory a interiéry ve velmi chladných barvách, které přesně podkresluje disharmonický soundtrack Benedikta Schiefera. Významnou aktualizací původní pohádky - kromě odlišností ve vyprávěných událostech - je důraz na mezilidskou nedůvěru a nešťastné shody okolností, které ve filmu nahrazují pohádkové zlo ztělesněné Ježibabou. Realisticky a lehce odtažitě stylizovaný film, který se odehrává na východní straně někdejší železné opony zhruba dekádu po jejím pádu, má řadu politických konotací. Ty se vztahují k ekonomickým i historickým vztahům mezi Německe a Polskem, stejně jako k evropské integraci. Pavel Sladký Letní filmová škola Uherské Hradiště 2015