Neznámý voják

Nejpopulárnější finský film všech dob je adaptací neméně slavného stejnojmenného románu Väinöa Linny z roku 1954. Se švejkovským humorem, ale i s kritikou vojenské mašinerie a nesmyslnosti válčení sleduje osudy jedné kulometné roty během pokračovací války mezi Finskem a Sovětským svazem v letech 1941-1944. Román Neznámý voják (1954), který napsal Väinö Linna, patří dodnes k nejčtenějším finským knihám a základním kulturním pilířům moderního Finska. Jeho zfilmování na sebe nenechalo dlouho čekat. Režisér Edvin Laine a scenárista Juha Nevalainen ve velké míře ctili románovou předlohu a jejich velkofilm z roku 1955 je tak jejím téměř doslovným přepisem. V roce 1941 se Finsko po prohrané zimní válce připravuje na ofenzivu, aby nabylo zpět ztracená území v Karélii. Armáda postupuje rychle a brzy dosáhne staré hranice. Nastává období poziční války a života v zákopech, které ukončí až v létě roku 1944 masivní útok sovětské armády. Finové jsou nuceni ustupovat, hrdinný duch ale přetrvává. Veškeré válečné události jsou nahlíženy očima jedné kulometné roty a jejích členů, obyčejných vojáků. Boj na frontě se přitom dynamicky střídá s životem v zázemí. Od první legendární scény, v níž za zvuků Sibeliovy symfonické básně Finlandia vztyčí mrtvému vojákovi jeho druzi ve zbrani nad hrobem borovou větev místo kříže, se vlastenecký patos a chvála hrdinství mísí s notnou dávkou nadsázky a humoru. Nechybí zde vzdor proti nadřízeným, nonsensové rozhovory, krádeže proviantu, opilecké scény ani svádění ruských žen. Z krátkých radostných chvil oddechu ale vždy přichází vystřízlivění - návrat do frontové linie. Film zaujme dynamickým kolektivním hrdinou - osazenstvo kulometné roty se neustále proměňuje, jedni umírají či odcházejí, neustále se objevují nové postavy. Vojáci pocházejí z různých koutů Finska i z různých společenských vrstev a v jejich soužití se tak mísí různá nářečí i návyky, které jsou vynikajícím podhoubím pro slovní i situační komiku. Postupem času se z Laineho filmu Neznámý voják stal národní vlastenecký symbol. Od roku 2000 snímek uvádí finská televize vždy na Den nezávislosti 6. prosince. K Linnově tvorbě se režisér později ještě vrátil a na filmové plátno převedl jeho kultovní románovou trilogii Täällä Pohjantähden alla (Pod Severkou, 1968). Michal Švec LFŠ 2015