Na šikmé ploše

Student univerzity ve jménu zásad velkého přátelství na sebe velkodušně vezme vinu za morální poklesek spáchaný spolužákem. Vyloučení z univerzity je pouhým začátkem, společenské dno nutným vyústěním jeho tragického osudu. Role hlavního protagonisty připadla stejně jako v Příšerném hostu idolizovanému Ivoru Novellovi. „Učinit z Ivora Novella sériového vraha v Příšerném hostovi, jak jsem původně zamýšlel, jsem nesměl - na to byl příliš velkým idolem, a proto musel nakonec zůstat kladným hrdinou," přiznal Alfréd Hitchcock v souvislosti se sličným hercem s dokonalým profilem a miláčkem bohémských kruhů i společenské smetánky. Ivor Novello byl skladatel populárních písní, zpěvák, autor hudebních show, divadelní i filmový herec, jenž se objevil i v Griffithově filmu The White Rose (Bílá růže, 1923). A také dramatik, jenž společně s herečkou Constance Collierovou napsal v roce 1924 úspěšnou hru The Rat (Krysa) a o něco později Down Hill (Na šikmé ploše). „Ta hra za moc nestála," zněl Hitchcockův verdikt. Když ale dostal od společnosti Gainsborough nabídku natočit ji i s Novellem v hlavní roli, přijal ji, protože v tom okamžiku neměl jistotu, dostane-li vůbec nějakou jinou. Hrdinou dramatu Na šikmé ploše je úspěšný student s vynikající budoucností, který je falešně obviněn jako původce těhotenství jedné dívky. Skutečný hříšník je ale jeho nejlepší kamarád, a proto vinu na sobě ponechá, protože vyloučení z univerzity by pro rodinu spolužáka znamenalo katastrofu. Po vykázání z univerzity se stává páriou i společensky... Většina kritiků se shoduje, že pro Hitchcocka byl tento film - co do formy - zkušebním materiálem. Hrdina je pevně zakotven ve společenském systému patriarchálních hodnot, z něhož je vyloučen vinou vícero žen. Jedna je přitom horší než druhá. Oproti jiným Hitchcockovým filmům nefiguruje ve snímku Na šikmé ploše ani jedna kladná ženská postava. Působivá je sekvence deliriem zastřené hrdinovy mysli, kdy se mu zjevují tváře původkyň jeho pádu. Na rozdíl od obvyklé konvence použít při znázornění stavu vyšinuté mysli rozostřený obraz, Hitchcock zvolil realistické pojetí: „Chtěl jsem zakotvit sen do reality, do pevně definovaných obrazů," vysvětloval později svůj záměr. Ošklivost přitom zprostředkovala pronikavá zeleň viráže. Silně nadneseným závěrem pak Hitchcock zkoumal ironický potenciál zveličeného happy endu. Věroslav Hába LFŠ 2015