Šmírák

Mark Lewis pracuje ve filmovém studiu jako asistent kameramana, ve volných chvílích si přivydělává focením nestydatých pohlednic, které se prodávají jako podpultové zboží v místní trafice. Působí bezelstně až nejistě, vlastně není tak těžké s ním sympatizovat. Netrvá dlouho, než diváci odhalí zdroj jeho traumat: jeho otec, věhlasný lékař, na něm totiž od samého dětství zkoumal fenomén strachu - třeba tím, že mu házel do postele plazy a nahrával si synův křik. A strachem je dnes fascinován i Mark: do té míry, že zatouží zachytit na filmový pás moment největšího děsu - a ten nastává ve chvíli, kdy si uvědomíme, že čelíme samotné smrti. Být v hledáčku kamery nikdy neznamenalo tak přímé ohrožení jako v případě Markových setkání s mladými ženami. Šokující, ale nikoliv planě efektní snímek patří i dnes k nejvýraznějším dílům, která tematizují voyeuristickou povahu filmu. Momenty těsně předcházející vraždám sledujeme skrze objektiv protagonistovy ruční kamery (kontrastující s velkými přístroji, na něž se natáčí ve studiu, kde Mark pracuje), která se zde stává i samotným vraždícím nástrojem. Kamera je navíc přímou součástí vrahova těla, ale i extenzí jeho mysli - a to nejen ve scénách, v nichž prostřednictvím starých filmových pásů vzpomíná na své dětství, ale také když pojmenovává časovou návaznost tím, že odkazuje na vývoj toho, co sám natočil. „The Observer - Pozorovatel," odpovídá Mark dvojznačně na otázku muže, který se ho na ulici ptá, pro jaké noviny natáčí. A nepřímo tím přesně pojmenovává i angažovanou a přece distancovanou roli diváků v přítmí kinosálu. Otázka, zda na sledování filmů náhodou není něco zvráceného, nepřestala být nikdy aktuální, v době intenzivní digitální stopy, kterou za sebou zanecháváme, navíc nabývá zcela nových obrysů. Viktor Palák Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016