Démon

I když druhý snímek Marcina Wrony, krimidrama o vině a loajalitě Křtiny (Chrzest, 2010), sliboval zajímavou kariéru, nakonec se dráha polského režiséra uzavřela už následujícím titulem Démon. Během festivalu v Gdyni, kde měl dlouho připravovaný ambiciózní titul loni v září premiéru, dvaačtyřicetiletý Wrona šokoval polskou filmovou společnost svou sebevraždou. Snímek, který od té doby objel několik světových festivalů včetně vlivné přehlídky v Torontu, tak doprovází o to mrazivější a smutnější atmosféra díla spojeného s tragickou smrtí a stále živým hlasem mrtvého. V příběhu, který vychází z divadelní hry Piotra Rowického, se z dost nedůstojného tajného hrobu vrací duch židovské dívky, tzv. dybbuk, který se dostane do těla cizince v Polsku, ve velmi empatickém podání izraelského shakespearovského herce Itaye Tirana, hosta letošního Febiofestu. Jeho hrdina druhý den musí na zchátralém statku absolvovat jako ženich velkou polskou venkovskou svatbu. Jeho čím dál podivnější chování spolu s množstvím vypité vodky ovšem některé svatebčany blízké nevěstě přiměje k zásahům, jež odhalí řadu jejich nepěkných vlastností. Přes působivě úzkostný hudební doprovod a chmurnou a napínavou atmosféru Démon víc než horor nabízí psychologický thriller s hlasitými ozvuky černé komedie, který trefně a bez samolibosti kritizuje tendence pohřbívat nevhodnou minulost i zakořeněnou arogantní netoleranci ke všemu nepolskému. Nešťastný dybbuk tu zdaleka není tím nejnebezpečnějším stvořením. Závěrečná pointa připomínající jeden slavný psychohoror dokazuje, že Démon chce víc provokovat k diskusi než jen pobavit odhalováním zvratů a tajemství. Jeho kritický komentář dokáže být mrazivý a krutý i jízlivý a satirický. Wronovo třetí, nejambicióznější celovečerní dílo se povedlo. O to větší zůstává po tomto tvůrci v polském filmu díra. Iva Přivřelová Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016